inside
co asi tak mohl napsat na ten muj mejl... na ten muj vylev. vlastne uplne zbytecnej, melo mi by dopredu jasny, ze tim niceho nejenze nedosahnu, jenze proste uz se toho ve me nahromadilo hodne a potrebovala to honde. z ceho ho obvinuju, ze je jakej je, vedela jsem to... vim i, ze ho nezmenim, le vlastne sem se tim svym mejlem snazila, aby si uvedomil, jaky je.... k cemu, vis, ze on to nikdy nepripusti, protoze to vlastne nevidi, neciti.... a tak jsem ho tim vlastne odstrcila... bylo jasne, ze se stahne... protoze nestoji o zadne "drama" ... nasrat...
T.s. ho nema rada, presto je jedna z mala, se kterou se o nem bavim... zeptala se me neco ve smyslu, kolik z toho, co v nem vidim, co tam citim, k nemu citim, v nem skutecne je a kolik z toho jsem do nej vlozila ja... svymi predstavami, sny ...
precetla jsem si to a sla do vany a a vedela, ze potrebuju utechu... cas na Norske drevo... zase po dlouhe dobe jsem tu knihu vzal do ruky odnesla si ji sebou do koupelny. a pak s balzamem na vlasech jsem ji vzal do roku a cetla... sridave se divla na sve telo vycuhujici z vody plne peny... listovala ... v duchu mu odpovidala.... a sama uz nevedela, co je pravda a co je ma diplomacie ...
po te, co se mi rozbil ten prastiricny pristroj, na kterem jsme poslouchla radio a obcas poustela cd jsem vetsinou v tichu, muj laptop moc dalsi program neni schopen rozchodit a ve chvili, kdy chci na nem poustet hudbu se pk muzu rozloucit alespon s prijatelnou pomalosti.... no proste od te doby vic pozoruju svuj byt, bile steny, zamrzla okn, svetlo na strope, pradlo na susaku... cim dla casteji usinam tak, ze koukam do tmy a pozoruju stiny meho bytu...
moje nakupni horecka nabrala takovych rozmeru, ze uz bych za to mela zpatecni letenku za nim... a co mam, hromadu hadru a nakonec, kdyz vylitnu z baraku, tak v tricku, ve kterem jsem stravila noc a v dzinach, ktere uz nosim 4 tydny nonstop...
nevim, jak si pomoct. jsem v ty svy ulite tak nechutne zalezla, ze to zavani zvlastni spokojenou lenosti.
jenze nikde se clovek neschova sam pred sebou
18.01.2009
Nedosažitelní
smutna. snazim si nejdrive jen namluvit, ze proste jen to na me vlezlo... a nema to zadny zasadni duvod.
ale ma. Nicholas. a kdyz to pisu Andelovi a snazims e mu to vysvetlit... tak napise "Vzdy nekdo nedosazitelny?"
ja si uvedomuju, jak pravdive to. Bozsky – nedosazitelny, ktere ho alespon beru jako cloveka mi blizkeho...
a Nicholas – nedosazitelny a presto se mnou mava, i kdyz me hrozne sere, ma tolik vlastnosti, ktere se mi prici, tolik nazoru, se kterymi nesouhlasim...
Vcera volal, aby vlastne znovu zopakoval svoji nabidku, kterou uz i psal, jestli zase nebudeme spolecne cestovat... a i kdyz se tvari, jak je otevreny mym navrhum, tak je to vzdy nakonec o tom, ze ja se prizpusobim...
A pak kdyz me vecer pred spanim vytocil jednou zalezitosti a ja mu to napsala uplne uprimne... tak jsem proste kvuli tomu ani spat nemohla, jak me to nastvala, zakazovala jsme si na to myslet, ale presto jsem to nebyla schopna pustit z hlavy... celou noc, i ve snech, cehoz jsme se presne bala... a i kdyz mi dneska zapipal mobil, ze mi od nej dosel mejl, uz dopredu jsme byla nasrana... protoze mi bylo jasny, ze on to nikdy neuzna... a presne, snuzka kecu, polopravd a pololzi...
proc to snazim, proc jsme ochotna tohle snaset, proc se snazim to odsunout, protoze hadat se nechci, i kdyz jsou to pro me zasadni veci... proc proste jen byhc si prala s nim cas uzit.... proc s nim, kdy jsme jen jedna z mnoha premnoha... zarlim na slecny na jinych fotkach s nim... a vim, ze vetsinou znamenaji jeste mene nez ja...
Je nedosazitelny a to je to, co me na nem tak laka... ta jeho absolutni netecnost k me osobe...
i kdyz me telo na nej reaguje strasne dobre, proste on to umi, vi to... jen je to pro nej absolutni rutina, dotyka se me tak jako kazde jine, neni v tom nic osobniho, co by se tykalo jen me...
a ja cim dal vic potrebuju citit, ze ten clovek je se mnou, protoze chce byt proste jen se mnou... protoze jsem to ja a ne jen zensky telo, prijemna spolecnost....
zvlastni, davam mu tolik, kolik jsme nebyla schopna dat nikomu rok a pul. nevi to, neuvedomuje si to a hlavne se svym pristupem nema sanci si to uvedomit, a hlavne, ani nechce, nestoji o to...
5.01.2009
povzdech
prvni ctyri dny tohohle roku, sileny tak, ze jim stale neverim...
s despektem a odevzdanosti jsme privitala novy rok. bez ocekavani, az se desim sama sebe, jak chladna jsem...
ke vsem a vsemu...
