|
Navigace
Archivy
červenec 2007 Počítadlo
|
31.05.2007Den zaheslovanych blogu :)no, vsechno ma svuj den a ja misto jednoho straaasne dlouheho prispevku budu heslovat. Vyvoleni, co ctou jinde, heslo budou znat a ja jen poprosim, ciste pro moji zvedavost, aby mi kazdy navstevnik, ktery heslo vi a prijde i sem, zanechal pod timto prispevkem svuj "podpis" :)
.: poslal vypravimpribehy
31.05.2007, 23:58:00,
Komentáře (11)
26.05.2007ze tmylezela ve tme na posteli s hlasite pustenou hudbou.. pozorovala sve telo, ktere b ylo osviceno nocnimi svetly za okny... napadlo ji, jestli je vubec jeste schopna s emilovat jinak nez zoufale... klekla si na posteli s rozevrenyma nohama... koukala na prazdne misto pod sebou... zavrela oci..... a s tihou na na dusi padla zpet na postel... nedokazala si to predstavit, ze by to jinak nez zoufale umela... s pocitem viny, vlastni neschopnosti... a v hlave se ji zase zacly objevovat vsechny ty vety, co si minule tydny skladala v hlave... vety, ktere si opakovala, aby si uvedomila, ze takhle to nikdy nefunguje a presto to tak lide zadaji.... tak jako chteji slyset milosrdne lzi...
miluj me, protoze ja te miluju vaz si me, cti me, protoze jsem te vychovala zustan se mnou, protoze ja bez tebe zit nedokazu mluv se mnou, protoze ja to potrebuju spi se mnou, protoze ja to chci
... tolik vet jsem stvorila.... menim je, zustava vzdy jen prvni cast vety a zbytek se meni.... jsou prosby nebo rozkazy ... ? zoufalost
.: poslal vypravimpribehy
26.05.2007, 23:15:00,
Komentáře (1)
s bouri v dusi
s postupujicim vekem se cim dal casteji jednou za cas zastavim pri pohledu do zrcadla a jen an sebe koukam ... a mam pocit, ze to musi delat vsechyn zensky, jak starnou.... ze ten pohled do zrcadla se meni, pred deseti lety jsem se sice u toho zrcadla taky zastavovala a jen se na sebe divala, ale myslela jsem na jine veci.... pozorovala jsme vady na krase, ty se kterymi se clovek narodi.... ted pozoruju cas v mem obliceji.... mam pocit, ze mam horecku a nevim z ceho... mam pocit, ze jsme uplne slaba, bez energie.... ze precenemuzu si jit zase lehnout... protoze pak lezim a zasouvam ruce pod polstar, co lezi na druhe strane postele... tam je chladno a ja se je snazim tak ochladit.... a se strachem si uvedomuju jejich tres... uz ponekolikate a rikam si, co se deje.... a tak jsem cista, zadny alkohol, zadny huleni.... pripada mi to uz vecnost, co jsem tak cista, jenze ja si tak nepripada... pripadam si jeste vci zhulena nez kdyz tak skutecne jsem.... premyslim, jestli se tak projevuje abstak, nevim... jsem zeslabla, protoze jim tak malo.... mam prisernou chut na cokoladu, na to svoji nejvetsi drogu. ocpiram si ji... snazim se zit tak, aby se to libilo rodicum, pratelum, aby prestali resit moji pasivitu.... sundavam si mikinu, protoze mam pocit, ze horim.... a obcas jen zaklonim hlavu a na sucho polykam.... vim, ze ho ted potrebuju, slabost, vim, ez by mi stejne nerozumel, ze by pohled na me byl smutny.... a tak vsechny sve napady zavrhuju, rozhodnuta se poprat sama se sebou, se svymi prizraky.... snazim se myslet na neco prijemnyho, zastavit ten prival cernych myslenek... soustredim se... neco pekneho, co chces.... a snazim si predstavit jeho rty, jak mame hlavy blizko sebe a vahame nad polibkem a jak ja potrebuju ten lehky dotek jeho rtu.... zavru oci a snazim si to predstavit..... snazim se zklidnit svuj tep.... svoji nevolnost duse... otevru oci, odtahnu se od pocitace a koukam, premyslim, jestli si nemam jit lehnout.. na postel, roztahnout ruce a koukat do stropu.... zavrhuji to... a divam se na sve telo.... a prsty lehce opisuju vystrih, ktery tvori podprsenka.... je to trpelivost nebo blbost.... porad jen rikam, ze vsechno ma svoji prirozenou cestu, jenze vsechno vzdycky trva prilis dlouho, kdyz na to netrpelive cekame v domeni, jak moc jsme trpelivi.... zacla jsem zase cist.... knizky, zas je taham v kabelkach... zase nad nima premyslim... moje slabost pro pribehy... neschopna ten svuj ridit...
.: poslal vypravimpribehy
26.05.2007, 21:51:00,
Komentáře (0)
tušení
takovy to obycejny tuseni.... neco vas zene, jenze ja vlastne nevim, co mi to tuseni ma rict... jet nebo nejet... uz vcer avecer jsme nevedela, zustat a nebo jet rano s kamoskou... zazdila jsem to a uz rana zase premyslela nad tim, jet odpoledne nebo zustat... inliny vola mama, v kolik prijedes, ja nevim v pet bus nestiham a na sedmou nevim, v kolik jdete na to otevreni hospody? prijdu domu, pripravena se balit... trochu otalim, ale balim se, nevim, proc vlastne jet... koukam na hodiny, uf, mam pul hodiny a to nevim, jestli stiham... nechce se mi honit se... a rikam si, kurna, co se to deje, proc porad nevim, proc vaham.... to tuseni je, ze mam zustat a enbo jet...
oteviracka hospy pritele me segry me vubec nebere, pit stejne nemuzu, prase nezeru.... muzu jet zitra rano, ale co by se tak mohlo stat dnes vecer, kdyz nic neplanuju.... ale najednou jsem se zastavila a rekla si, nikam se nezenu. sice je mi jasny, ze sama doma to se asi nic nestane, ale tahnout se ted nekam se mi nechce... je sice vzdy zakon schvalnosti, ze tam, kde byste nic necekali, tak vas to tam prekvapi.... ale vyhrala lenost.
.: poslal vypravimpribehy
26.05.2007, 17:22:00,
Komentáře (0)
24.05.2007kdo si hraje na boha...stale nad tim premyslim... a stale to nechapu, znovu jsem si precetla ten mej, plnej jedu a soudu ... bylo by mi to jedno, kdy by si ten clovek nehral na dobraka, ktery to se mnou mysli dobre a chce mi jen rict, jak se chovam jako kurva, jako blbina... ok, jeho nazor.... ale proc tu informaci poslal dal.... dal smerem, kam se to nikdy nemelo dostat.... udela mi kazani o tom, ze jsem byla neopatrna a on jen sel dle indici hledat.... zkusil hadat a ja neopatrne potvrdila pouhou domenku.... ok, mohl si gratulovat, protoze ja mu to neumyslne potvrdila.... a tak prozradila... jenze zahral si na boha ... nestacilo mu, ze on vi... a ja se dostala do situace, kdy bych musela jen lhat a lhat... a to ja neumim... a tak poprel to, co napsal v tom svym chytrym mejlu...
znovu jsem ho nekolikrat cetla a ve mne zustaval jen smutek z toho, co to proboha muze byt za cloveka... v pokuseni ten jeho jed zverejnit... timhle uz to chci zakoncit, zustala mi pachut v ustech... co je horsi neumyslna neopatrnost a nebo umyslna zlomyslnost... desim se toho, jaky to muze mit nasledky, nikdy jsem nechtela zasahovat a menit... jen se uz bojim psat...
.: poslal vypravimpribehy
24.05.2007, 22:38:00,
Komentáře (3)
22.05.2007CENZURAano, uz to doslo tak daleko, ze jsem kriticke pasaze z pribehu o slabostech Bohu proste smazala... a doufam, ze si to nikdo nezkopiroval.... proc nekteri chteji patrat? chce si tu snad nekdo hrat na "dobraka", co to chce propalit? proc?!
.: poslal vypravimpribehy
22.05.2007, 15:55:00,
Komentáře (6)
zlom
a tak jsme chodila po byte.... sem tam... a tam a sem.... potreboval jsem chodit.... s hlavou tka cistou az to bylo neprijemny... a premyslela, co dal... co musim udelat, odkud zacit... nad cim prestat premyslet... a zacit jednat..... co si musim zakazat..... ale jak jsem tak porad chodila, mela jsme pocit, ze jsem zavrena ve vlastni pasti... ve svejch nazorech, ze neco musim poprit.... a porad cjsem chodila po byte.... a nakonec pozhasinala vsechyn svetla a chodila ve tme... zaklad je prestat se v sobe hrabat... a po straaasne dlouhy dobe jsem si pustila Hegerovou... a kdyz zacla hrat jedna, jejiz text najdete v tomhle prispevku, tak jsme se vysvlekla a lehla si na chodbe ne studeny dlazdicky, koukala do zdi, pohladila sve krivky a rikala si, mej se rada. Neplacu, uz davno pri te pisni neplacu, najednou jsem tak tise chladna. Vsechno je pryc. Nejsem nestastna holka, nepotrebuju pomoc, ono to ani nejde, na to, ab clovek mohl byt zase stastny, tak musi mit veci prirozeny prubeh, pomuze jen souhrn nekolik udalosti, ktery muzu jen ovlivnit. K tomu mi dopomahej ma vule.
.: poslal vypravimpribehy
22.05.2007, 0:28:00,
Komentáře (2)
21.05.2007setkani...vzdycky jsme vedela, ez se jeste potkame, kdyz jsem se vratila ze zeme v dali byl jeden z prvnich, kteremu jsem napsala... vlastne neumyslne, opila v noci, protoze vzdy jsem mu psavala v noci.... a behem poslednich tri mesicu byl muj nocni pritel na telefonu... a bala jsem se ho potkat, aniz bych vedela vlastne proc.... bala jsem se, ze ho ztratim, chtela jsme zpatky toho cloveka, se kterym jsem si kdysi po nocich povidala... casem jsem si tak zvykla, ze kdyz me neco trapilo, tka jemu jsem poslala smsku... nekdy ani nevim, jestli jim skutecne spravne rozumel, nekdy to ani nebylo dulezite... a po te, co jsem tak lezela vedle toho typka z toho posledniho pribehu, z toho psycho porna, jak to nekdo nazval, tehdy jsem si uvedomila, jak ja moc tem chlapum neverim, jak se vuci nim blokuju a ze nedokazu reagovat a .... a kdyz jsem prisla domu, uvedomila jsem si, ze potrebuju zjistit, jestli jsem uplne zablokovana, ze potrebuju nekoho, na koho jsem v minulosti dobre reagovala... a on byl jeden z poslednich, se kterym jsem dokazala jen tak bezostysne spat... a vedela jsem, ze potrebuju zjistit, jak reaguju na jeho dotek... a tak jsem vyuzila prilezitosti, ktera se me najednou naskytla ... a nahodila udicku, udelala pobidku.... a cekala... a dneska prisla odpoved.... a tak jsem ho videla po vice jak roce a pul... a tak jak me nejdrive prekvapilo jeho vrele objeti, kdyz me uvidel, tak me pak prekvapilo jeho chladne rozlouceni.... nezjistila jsem nic, protoze se o nic nepokusil, na jednu stranu jsem hrozne rada, protoze jsem se bala toho, jak bych reagovala, bala jsem se obou reakci, ktery mohly nastat.... a ted si rikam, stalo ti to za to... ztratila si pritele na telefonu, protoze ted se mu samozrejme budu bat napsat, protoze se vzdy bojim, aby si to ten clovek nahodou nevykladal spatne.... ani nevim, jaky bylo nase setkani, nevim, jestli bylo prijemny, nebo neprijemny.... vlastne poprve jsme spolu nekde byli sami si sednou a povidat si... a jak moje kamaradka vzdycky rikala, ze jsme prilis stejni, tak ja mam casto pocit, ze mu tka rozumim, ze nepotrebuju s nim o vecech mluvit.... jenze proc se pak setkavat.... vzdycky si s nim nejlip popovidam pres klavesnici .. mobilu nebo kompu... a kdyz jsme spolu, tak mi tam nejak chybi uvolnenost... nevim proc... byla jsem na nej zvedava a ted vlastne nevim, co jsem od toho cekala... a jeste vic jsem si uvedomila tu svoji prisernou bezprizornost.... je na case neco zmenit, prestat se v tom placat....
.: poslal vypravimpribehy
21.05.2007, 23:22:00,
Komentáře (1)
idealistka nebo kurva?
co to vlastne jsem? ktery z tech nazoru na me je skutecne pravdivy? napsala jsem text.... jenze jsem ho porad upravovala... menila vyrazy.... az jsem ho nakonec cely smazala...
takze se vratme na pocatek... :) od ceho jsou blogy, aby jsme lidem psali, co si o nich myslime, co si myslime o jejich chovani... o jejich psani? a nebo by jsme meli nejdrive odpovedet na otazku, proc vlastne lide bloguji? nebudu odpovidat za nikoho, jen za sebe. kdyz jsem kdysi napsala 1. část tak to nebylo na bloguje, ale na jiny server, protoze jsem byla hrozne zoufala, hrozne moc to bolelo a ja zrovna nevedela o jinem zpusobu, jak to ze sebe dostat nez se z toho vypsat.... a tak jsem psala... a zjistila jsem, ze mi to pomaha, ze to potrebuju pojmenovat, vic si ujasnit to, co se vlastne odehrava ... pomahala to. Jenze prostor na tom serveru, kde jsme psala byl omezeny a ja nevedela, co s tim a nekdo mi doporucil, at zacnu blogovat a tak jsem zacla.... v unoru 2006, shodou nahod me tehdy potkaly udalosti, ktery mi obratily zivot naruby a pro me se psani stalo nocni spolecnici, duvernici. Prekopirovala jsem sem texty, co jsem napsala predchozi mesice, aby to bylo uceleny, ale nikdy jsem moc nepsala chronologicky, udalosti se prolinaji a ja sama nekdy mam problem se orientovat, ale to neni dulezite. Ano, samozrejme si to muzu psat jen sama pro sebe a nezverejnovat, ale je to nejaky druh exhibicionismu... ale taky proto si tak branim svoji anonymitu, protoze se tu nechci omezovat... i kdyz stale chci psat verejne. Navic jsme zacla behem roku cist dalsi blogy a pohltilo me to, prijde mi to ted jako takove sdileni zivotu a pocitu.... a ikdyz bych nekdy rada nahledla pod poklicku, kdo jsou ve skutecnosti ti lide, ktere maji sve blogy, nechci to menit, protoze tohle je pro me zase jiny svet, kam je obcas velmi prijemne se ponorit.... pozoruju, ctu... nesoudim. nikdy jsem nemela pocit, ze je to tu od toho, abych nekomu mluvila do jeho psani, do jeho prozivani, do jeho zivota. beru psani jako osobni prostor kazdeho cloveka. sama se moc nevyjadruju k ostatnim blogum. pokud tak nekdo chce ucinit u me, nebranim, ale taky to dal nerozvadim. jak sel cas, tak se me psani menilo... tak jako ja. vyvoj. prirozeny. nekolikrat jsem uvazovala o zalozeni noveho blogu, kde bych mohla psat jinak, pak jsem chtela upravit stare prispevky, aby vsechny prispevky mely stejnou formu, obcas jsem pri zpetnem cteni nalezala rozhazeny text, gramaticke chyby... nekdy jsem chtela texty upravovat, protoze jsem mela pocit, ze nezni tak, jak byly zamysleny... nebo jsme zmenila pohled na vec... . jenze takovy je i zivot a taky ty udalosti nevratite zpet... a tak pristupuju i k blogu...
takze neni vlastne jedno, jaka vlastne jsem a kolik tady ze sebe ukazuju? tak jako je vlastne jedno, co si o me kdo mysli...
"to, ze spolu lide mluvi neznamena, ze spolu komunikuji"
.: poslal vypravimpribehy
21.05.2007, 3:16:00,
Komentáře (6)
20.05.2007pro jednoho autora komentare!... prvniho komentare, ktery jsem byla nucena smazat! Komentare k poslednimu clanku...
Snazila jsem se v minulem clanku skutecne neprozradit jmeno osoby, ale zaroven jsem chtela zduraznit, jak ve chvilich, kdy nekdo dosahuje zivotnich okamziku, tak jeho partner je .... tak nizky. Nenapada me jiny trefnejsi slovo. Velmi me sokovalo, ze to nekdo dokazal odhalit. Odhalit totoznost. Chvili mi trvalo nez mi to cely doslo, protoze ja jeji jmeno tak zazite nemam, ale kde ty beres pravo ho zverejnit?!!! A pak jeste obvinit me, co JA JI delam. ja ji?! tu otazku snad nemuzes myslet vazne. Mne je ji jen lito, pokud skutecne nevi, jaky je jeji partner. Treba vi, treba tise toleruje. Treba vedet nechce. Ale ja se do jejich vztahu srat nebudu. Vis, co me na tom nejvic sralo, ze kdysi, pred dvema lety, ji nejdrive zaprel, mluvil o ni jako o nejake holce, kterou obcas suka.... kdyz o ni mluvil, tak jsem nabyla dojmu, ze je to nejaka jednoducha nic moc zenska, ktera je mu dobra jen na to, aby ji obcas ojel. Kdyz jsem to pak pozdeji nahodou zjistila, ze je to pritelkyne a pak jeste pozdeji zjistila, kdo ta pritelkyne je, jen protoze jsem si dala nejake A a B dohromady (napadlo me to pri cteni nejakeho clanku), tak jsem mu pak psala, ze je mi sympaticka, proc z ni udelal takovou buchtu.... a proc to cely zatajil.... odpoved "NO jo, chtel jsem te dostat" .... Vis, ja toho cloveka beru jako nekoho, s kym se da bavit, ma dobrej vkus na knizky, na hudbu.... Ale do jeho zivota se mu neseru. Jako kamarad je fajn. I kdyz za to, ze zneuzil situace, ze jsem byla zhulena, ho fakt rada nemam. Ale holt i ma blbost, zaplatila jsem. nepeknym zazitkem. muzu jen doufat, ze se treba poucim. Ale tvuj komentar je svinarna. jak vuci ni, tak vuci me. Co si tim kurva sledoval? Pomuzes tim nekomu?
.: poslal vypravimpribehy
20.05.2007, 1:08:00,
Komentáře (3)
18.05.2007Buh miluje pribehy
... proto tady jsme protoze jinak to nedava smysl, proc by zivot jinak byl tak ironicky vtipnej. a ja po roce udelala to stejny, nejdrive jsem chtela napsat, tu stejnou blbost, ale ja nevim, je to tak uplne jedno, tak uplne bezvyznamny, tak tragikomicky, stejne tragikomicky jako jsou vsechny chvilkovy znamosti...
CENZURA
.... ano ano, takhle to zacinalo... a zbytek, smazan. cenzura vynucena okolnostmi.
.: poslal vypravimpribehy
18.05.2007, 4:15:00,
Komentáře (10)
16.05.2007žilkatakova nahoda, jak kdyby kazde setkani vlastne nebyla jedna velka nahoda... vlastne nevim, co me to napadlo... castecne jsem si o to rekla... a pak se divala na fotku jeho penisu... libil se mi... zvlastni, normalne by me fotka nejakyho penisu spis znechutila, tenhle ne, i kdyz to byl nejdrive sok... a tak si ho dlouze prohlizela.... nechala jsem si fotku na pozadi a chatovala s nim dal... porad to mela na ocich... a pak jsem zpozorovala tu zilku, velmi jemnou, skoro nenapadnou.... byla tak rovna, tak dlouha.... a musela jsem po ni prejet prstem... pomalu... jen tak na monitoru... a protoze ja mam starej monitor na notasovi... obrazovka se vlnila tak, jak muj prst prejizdel po te zilce... fascinuje me... ta zilka... chtela bych rict, ze je nadherna, ale ona je vlastne uplne normalni... ale pro me... asi ne :)
... ze to neni uchylny ;)
.: poslal vypravimpribehy
16.05.2007, 23:36:00,
Komentáře (1)
12.05.2007jak na potvoru je ted nadhernea to jsem porad sledovala, jak prubezne prsi... rikam si, mela by si jit, jenze ja si tam zas budu cejtit jak mimozemstan... navic zase ta anglicky mluvici spolecnost, kdy si navic pripadam jak blbec. Uz na minule akci to vypadalo, ze jsem asi byla jedina, co prisla sama. Protoze i ty ceske slecny vzdy prisly alespon ve dvojici. A me to strasne obtezuje se druzit, navic v anglictine. Tvarit se, jak se vsichni prirozene bavime, jak je to vyborna akce... mit duchaplne poznamky... Jenze ja si pripadam divne i proto, ze nikam nechci chodit, ze si ziju cim dal vic pro sebe, ve svym svete, ze cim dal vic mam problemy prezivat ve spolecnosti lidi. ja, ktera tam vzdy padnu se svym vecnym usmevem, plna energie a vypadam jako ten nejvetsi extrovert.... A tak si chci nasadit slunecni bryle doma... A mit radost z toho, kdyz jsem produktivni, mit radost, kdyz nic nedelam.... Jen to nejde. A tak vstavam, jim, chodim spat, spim... Uz se v tom ani tolik nehrabu, jen strasne prazdne ziju.... A vsimam si cim dal vetsich detailu, jak si slecna v tramvaji cvaka listek, jake nausnice ma tamhleta slecna, jak neoholeny je tenhle kluk... Ne ze byste si jich normalne nevsimali, jen si je najednou vice uvedomujete, nekdy nad nima i premyslite.... V posledni dobe cim dal casteji premyslim nad tim, co je to za zeny, co bloguji a proc....
.: poslal vypravimpribehy
12.05.2007, 15:12:00,
Komentáře (5)
jit nebo nejit
na party, kterou porada F. ma narozeniny, zase poslal krasnou pozvanku a ja vlastne nevim, jestli chci jit, takze jsem mu na mejl ani neodpovedela...Vsechny duvody proti jsou tak malicherny jako duvody pro, coz presne odrazi moje rozpolozeni poslednich par tydnu. Ja proste nevim. Muj byvaly rikal, ze je to ma nejhorsi vlastnost, ze casto rikam nevim. Na stredni, jeden ucitel cestiny, na moji dle meho skvelou slohovku, nejenze mi nedal jednicku, tak mi napsal, ze je to alibisticke, ze jsem nevyjadrila svuj nazor. A ja si nejdrive sla k nemu pro vysvetleni, pak doma hledala slovo alibismus ve slovniku cizich slov. A pritom jsem tak krasne vzdy zvazila vse pro a proti, vzdy mam pochopeni pro vsechny strany. skoda, ze neni poradnej slejvak, to by se zadny bbq nekonalo a ja bych se nemusela rozhodnout.
.: poslal vypravimpribehy
12.05.2007, 14:29:00,
Komentáře (8)
7.05.2007Arnost Lustig - od jinych...
"Jsou věci, které i pouhým vyslovením ztrácejí to ryzí, aby se obalily jako tělo jinou, tělesnou, všední kůží a z čistého se stalo nízké, pošpiněné slovy, z něžného hrubé"
.: poslal vypravimpribehy
7.05.2007, 20:10:00,
Komentáře (0)
oplacana
ten clanek nemohl napsat nikdo jiny nez chlap, kdo jiny by musel pred slovem zpevacka dodat "oplacana" doprdele, muzete mi nejak rict, jak s recenzi koncertu, se zazitkem z koncertu souvisi slovo "oplacana" jak ovlivnuje fakt, ze zpevacka neni utle postavy, jaky je koncert?!!! a presto jen chlap si u zpevacky vsimne, a vnucuje ctenarum svuj pohled na zenskou krasu, prestoze se jedna o hudebni rezenci.... pocyhbuju, ze by napsal "oplacany" zpevak Phil Collins .... protoze to by mu jedno, jestli by mel na koncerte Phil o dvacet kilo min nebo vic.... reakce na tuto rezenzi: http://show.idnes.cz/kosheen-dekovali-za-energii-i-my-dekujeme-fp3-/hudba.asp?c=A070423_174240_hudba_ob
no a pak je tezky, aby zensky porad neresily svoji vahu...
.: poslal vypravimpribehy
7.05.2007, 0:37:00,
Komentáře (3)
5.05.2007jak jde denoblekla jsem si tricko s napisem Alice Springs, pustila do usi bratry chemiky.... usmala se na sebe do zrcadla a vyrazila ven pro dvd. domlouvila jsme se se S. ze ten film zkusim pujcit.... vzala zbytek nedojedenyho tunaka z konzervy a dala ho na dvurr, aby ho dojedly toulavy kocky.... a ucitila na sobe prvni kapky deste.... a kdyz jsem otevirala domovni dvere, ten moment nastalo to nadherny uvolneni, kdy zaklonite hlavu a milujete ty dopadajici kapky.... kdy nepatrne roztahnete ruce, jak kdybyste chteli zacit tancovat, ale pritom s ejen hluboce nadechnete.... a mate ten blazeny usmev ...... citim pach psich vykalu a je mi to cely uplne jedno... moje ulice, patri to k ni.... koukam na ten film a rikam si, ejstli ho vazne chci dneska videt.... no alespon mi ho S. prepali.... uz jsem o nem psala a ne jednou... a ja ho vlastne nikdy podruhy nevidela, porad jsme si rikala, ze podruhy to musi byt zvlastni prilezitost a ja vlastne vim, ze bych se na nej chtela divat s jednim clovekem.... mam pocit, ze ho nevidel a ze by se mu libil... no nic, mam tu nadhernou flasku lambruska, tka ji vezmu s sebou :) a nechame vecem volnym prubeh.... :)
.: poslal vypravimpribehy
5.05.2007, 15:40:00,
Komentáře (0)
jak jde zivot podruhy
ve ctvrtek jsem se konecne dostala do levnych knih, abych si tam nakoupila nejake ty klenoty, o kterych jsme si cetla na webu a nedokazala se rozhodnout, co si to vlastne vsechno koupim... usmivala jsme se, kdyz jsem cetla, ze podobny problem mel i bloguneni.... a tak jsem vecer cekala az se setmi a pustila si Jako dym... protoze to natocila Jane, co natocila Piano a protoze tam hraje Kate, kterou mam moc rada a jestli ja si nekdy pripadala nekomu podobna, tak to bylo ji.... a pak jsem chodila naha po byte, vracela se do vzpominek... na modry hory a meditace ... na to, jak jsme lezeli na louce, po te, co jsme byli na luskach, milovali se a pak, kdyz se udelal a ja ho nechala vyklouznout a dal sedela na jeho bokach, jsem se na nej vycurala... a on se usmival.... uz si nepamatuju, jestli jsem to udelala sama od sebe nebo si to pral... jen si pamatuju ten slunecni den, jak se oba usmivame...jak nam bylo nadherne... a jak pak resime tu praktickou vec, do ceho se utre... uvedomuji si slabe stranky toho filmu, ale mne se libil ... proste presne zapadl do toho, co jsem zrovna potrebovala videt.... den predtim, ve stredu, u me spala sestra....lezela vedle me, vlastne usla uz snad v deset, ale uz od sesti jsme lezely v posteli a koukaly se na stary dily Uvolnete se prosim a kecaly... a ja se necejtim, ze i ma vlastni sestra lezi vedle me na posteli a spi... sla jsem brzo spat, uz ve dvanact, protoze vedle ni mam problem byt vzhuru, ale bohuzel i spat... tezko se srovnavam s nejakym telem vedle me, mackam se na kraji, napjate posloucham jeji oddychovani... usinam, abych se v pet probudila, koukam na mobil, kolik je hodin a zjistuju, ze mam malo mista pro nove zpravy, mazu a rikam si, asi psal Tulak, jenze prvni smsky byly jen nejake infa o mejlech... az ta posledni, kdy uz jsem tomu neverila, byla od Tulaka, o proklete touze.... a tak jsem nasledujici dve hodiny nez jsem musela vstat koukala do zdi a premyslela o touhach.... o vsech touhach.... chtela jsem usnout, ale uz to neslo, stejne jsem musela brzo vstat a jit k doktorovi..... uvarila jsem segre caj, rekla ji, ze ji nechavam klice... a ona si mi postezovala, ze se ji blbe spalo, protoze se porad pretacim... a ja si jen myslela, kdyby si vedela, jak me se blbe spi, kdyz vedle me nekdo lezi....a vzpomnela si na X. kdyz mel vedle me spat a ja proste nemuzu.... .... uz po x-te peru povleceni.... je to vic jak mesic, co jsem povleceni menila a po strasne dlouhy dobe jsem se rozhodla si dat jiny povleceni. kdysi jsem chtela mit porad jen ty jedno, protoze jsme byla poverciva, protoze vzdycky u me byl, kdyz jsem mela to povleceni a ja tehdy verila, ze mi nosi stesti... a ted jsem se radikalne rozhodla, ze o takove stesti nestojim, co to vlastne bylo za stesti... byl se mnou a vlastne nebyl, zadne stesti... vymenit. a ted se zase urpustne drzim toho, ze to budou jine periny....protoze se z povercivosti bojim, ze by nahodou mohl prijit, jen co ty periny povlecu do toho stareho povleceni..... neni to sileny.... a tak ted absolvuju maly maraton, protoze jsem prase, co ji v posteli a neumi jist, a tak minimalne jednou tejdne je nejak zaspinim a hned je druhy den peru a spim zatim pod druhou nevyuzitou perinou...a pripadam si v tom tak detinska.... ze kdyz jsem vcera vesela jednu cast toho povleceni na balkon, tak jsme si rekla, ze priste uz tam dam to stare povleceni, ze s timhle musim prestat.... stale jsem neodpovedela Nicholasovi, Blondak nezavolal, ale napsala jsem jednomu typkovi, co jsem s nim kdysi spala... co je novyho po roce.... a pak nad jeho odpovedmi jen kroutila hlavou s pohrdavym usmevem a rikala si "vsichni stejni" ... a nesnasim se za tuhle skatulkovani. a dneska.... sla jsem spat nekdy v pet, co jsem asi nekdy mezi pulnoci a druhou, co jsme se probudila, abych si zabalena do modre deky z ikey sla do kuchyne k barovemu stolu ubalit dalsiho... uz je to ritual, mela jsem zajimav ysen, takovy historicky epos... moc peknej, byl tam velky hrad nebo zamek... s tajnejma chodbama, se spoustou nepratel, stary kral nebo snad kralovna, schovavana na pude, kde jen lezela n posteli, kam vedla tajna cesta, ktera byla pod moji posteli.... a novy kral, puvodne vlastne nepritel, ktery pak byl pritel a bojoval s nami proti novym nepratelum, takovym priseram.... a bylo tam more.... a obri a pidi lidi..... a ja byla ten spojovaci clanek mezi temi svety, tim tajnym a tim skutecnym, i kdyz pohadkovym. a ted si uvedomuju, ze vcera, kdyz jsme byla nejvic zhulena, tka mi zavolala mama a ja se s ni hrozne pohadala....kvuli takovy blbosti, ale me to prislo jako takove omezovani toho, jaka jsem... segra rika, ze jsme se zblaznila, protoze se tu porad s nekym dohaduju, ze si hraju na spasitele.... ve stredu jsme sli se segrou po prechodu na vaclavaku, byly jsme v pulce, kdyz tam stalo nejaky auto, kterymu se asi nelibilo, ze po tom prechodu jdem a skoro do nas najizdelo, jak byl ten ridic netrpelivy, ze tam jdem... a tak jsem na nej zacla kricet neco v tom smyslu, ty idiote, mame prednost, jsme na prechode.... ani jsme necekala, ze by to ten ridic zaregistroval, jsem si jen rikal, ze muze maximalne videt, ze nadavam, protoze sestra sla po strane k nemu bliz a spis me zakryvala.... ale on mel asi otevreny okynko nebo si to jen domyslel, takze pak se stazenym okenkem okolo projizdel a kricel neco v tom smyslu, ty kravo, to bych ten vaclavak vubec neobjel.... a ja se pak cely zbytek cesty rozcilovala, jaci buransti ridici tady jsou ... nevychovani magori... a segra, ze jsem vadna, co to resim....a druhy den, kdyz jsme sla za segrou do prace, tak jsme na krizovatce za ceskym rozhlasem z druhy strany, kde je spousta mista, videla, jak policajt nechava odtahovat auto a tak jsme se nejdrive slusne zeptala, proc ho chteji odtahnout, ze prece neprekazi silnicnimu provozu... a on, ze at si prectu nejakej paragraf.... ze prekazi, ze by tam z jedne strany neprojela pani z dvojkocarkem, tak jsme rekla, ze by s dvojkocarkem projela... a on, ze jen z jedne strany a ze z druhe ne... a porad mlel, at si prostuduju ten paragraf, tak jsme se ptla, co v nem je.... ze pry pet metru od krizovatky, rikam, ze ok, ale tak to je na pokutu, ne na odtazeni.... a ze co kdyby skutecne delali neco uzitecnyho nez odtahovani aut, co nikomu neprekazi, rekl, ze az ho jeho nadrizeny posle delat neco jineho, tka bude delat neco jineho a ze se se mnou nebude bavit.... a tak uz jsem zacla nadavat, ze takhle to prece nemuze fungovat.... ale uz jsem to vzdala a odesla a prisla k segre do prace, kde teda ona byla jen na navsteve a ja tam kdysi taky pracovala a zacla v kanclu, kde byla ona a jeste kolegyne, kterou znam deset let, jsem tam zacla nadavat, co to je za policajty.... uzila vyrazy jako idioti, kreteni, jak me serou... a segra mi rekla, at se uklidnim a at nemluvim sproste, protoze v druhem kanclu jsou dve holky a ze tady nejsou zvykly, ze by nekdo takhle mluvil.... a ze at si nemyslim, ze zmenim svet.... a tak nejdrive jsem oponovala tomu, ze ja jsem tu jako soukroma osoba, takze si mluvim sama za sebe a za druhe, s jejich pristupem, kdy vsichni nad buranstvim policajtu jen vsichni mavnou rukou, tka se skutecne nikdy nic nezmeni...... jo a navic za pul hodiny, co jsme odchazela, tak na miste odtazenyho auta uz parkovalo auto jiny.... vlastne by tam ti policajti mohli stat cely den, pokazdy nechat nekoho zaparkovat a pak auto odtahnout.... no a mama volala a nejdrive ta hromada reci o nicem, jen si chtela pokecat, ale ja moc reakcni nebyla a jak uz to skoro pokladala a pak jten nahly popud, aby mi rekla, at se priste klidnim ve vyjadrovani.... tak jsem ji rekla, ze to teda ne, ze ja jsem soukroma osoba, ne jako zamestnanec a ze jsem takova, at se s tim smiri a ze to korigovat nebudu, to spis uz k nim nikdy neprijdu a ze si stezuje na neco, u ceho nebyla, ze me stve, ze to segra takhel mame podala, mama hned, ze ji to nerekla segra, ale vedouci ty pobocky, v jejiz kancelari jsem byla.... a ze at si uvedomim, ze jsem tam byla jako jeji dcera a segry sestra... (tedy nadrizeny tech dvou holek z vedlejsiho kanclu) a ze dle toho mam vystupovat... a tak jsme se hadaly a ja byla hrozne nastvana a rekla spoustu nehezkych veci a mama taky.... ale uz se stalo, ten hnusnej telefonat probehl a vim, ze je z toho mame smutno a mne taky, ale nevim, jak to dat do poradku... premyslela jsem, jestli bych se nechala tak unest, kdybych nebyla zhulena.... jenze me to vazne hodne vytocilo, protoze ja spis zhulena nemluvim.... a tak jsem hned rano napsala S. po icq co dela.... a chvili jsme si psali a ja se chtela vlastne zeptat, jestli neco nepodniknem... ale nezeptala se. a on se pak zeptal, jestli nechci vecer prijit. ja hned napsala, ze chci. jeho zvladam. sedet vedle nej a koukat na film a smat se. nic mezi nama neni, neni tam napeti. je to stare pratelstvi. jen ted nevim, co budu delat do toho vecera...
.: poslal vypravimpribehy
5.05.2007, 13:52:22,
Komentáře (1)
4.05.2007jak jde zivot...a tak se casto probouzim a rikam si "boze, ty ten zivot ale vedes" ... vybavuje se mi podobna hlaska ze Samotaru... a tak jsem se dneska zhulila uz v pet odpoledne... protze me nebavilo byt produktivni, uklizet, prat, odepisovat na mejly, podivat se po praci... nebavi me si dupnout a zaprit se a zacit neco delat... zit, tak aby se rodice nebali, co se mnou bude a co se mi asi honi hlavou... a tak se ptam,co je na tom spatnyho, ze zrovna nevim, co dal se zivotem... kam dal jit.... co je spatnyho na tom, ze nestojim o rady... ze nechci slyset "... to jsem zvedava, kdy te to prejde... " ... a tak rikam, me to ted takhle bavi... ja se v tom rada takhle vrtam... a tak mi dejte vsichni pokoj...
premyslela jsem nad svejma berlickama, nad tim, jak jsem si misto brneni do ulic vzala tricko s napisem "My love is everlasting" ... udalost stara 14 dni, jak posledni mesic ulitam nad tim, ze nevychazim do ulic bez rude namalovanych rtu.... premyslela jsem, ze si necham udelat tricko s napisem "vypravim pribehy" .... je to touha po tom, aby nekdo poznal?! abych pred nekym stala naha...odhalena ve svych touhach a strachu? chodim jen po doktorech, vcera mi jeden doktor rekl, ze az se to usadi, zacnem narezavat, tak za mesic ... a pak po dalsi dobe, to narizneme zase jinak.... a ja najednou vidim, ez me to cely ceka znovu, ze jeste neskoncil tenhle 1,5 rocni kolotoc a budu ho muset absolvovat jeste jednou.... tri roky zivota... ptala sjem se, co pro to muzu udelat, aby se to dobre zhojilo, odpovedel, ez nic, ze zustat prijemna, ze prijemnej lidem se to hoji lip .... smala jsem se, odrazila jsem to nejakou narazkou a on zase odpovedel ... vy vypadate tak spokojene, tak takova zustante... a ja si pak po ceste uvedomila, jak stale dokazu dobre hrat ten svuj part "bezstarostna... spokojena..." ... uz si dlouho rikam, ez uz mi to nikdo nemuze verit, ze uz to na me musi byt videt.... neni a dneska u jineho doktora, sestra mi merila tlak a ja to uz cejtila... ze bude nizkej, protoze ja se cejtim slaba... a citim, jak mi odchazeji fyzicky sily.... a pak doktorka, ktera zacla resit, ze se ji to nezda, ze byme nechala udelat testy... a tak jsem ji rekla, ze uz na krev jdu hned po te, co odejdu od ni, ale od jineho doktora.... ale na stejny testy... ukazala jsem ji papir, zkontrolovala jsem si, ze budou delat ten spravny rozbor... ze prece jenom i tohle pry neni tak uplne normalni... .. hm, a ja si dlouhou dobu myslela, ze jo.... . chtela jsem jit dneska do back doors, bude tam saxafon, ale nevim...
.: poslal vypravimpribehy
4.05.2007, 17:33:23,
Komentáře (2)
došel mi toaletní papir
po straaasne dlouhy doby... po x-letech.... jo, psala jsem o tom a stejne jsme to neudelal ana schval, porad jsme to nosila v hlave, ze ho mam koupit, ale predpokladala, ze vydrzi do velkeho nakupu... zajimave je, ze jsme si to neuvedomila, kdyz jsme odmotala posledni ctverecky... a to jsme byla cista, zadny alhokohol, huleni, nic..... abych pak pozdeji, po te, co jsem si dala posledniho sluka z jointu a sla na zachod .. a natahla se pro papir.. a koukala na to.... a jen koukala a najednou mi to cely dochazelo a nemohla jsem uverit tomu, ze se to vazne stalo.... zacla jsem se tomu hrozne smat, stastne smat.... prislo mi to tak neuveritelny, krasny.... proste naprosto bozi pocit.... a tak jsem neodolala a napsala mu smsku "Dosel mi toaletni papir" ... a rikala si, jaka je skoda, ze mu to s nejvetsi pravdepodobnosti nedojde.... proc by si to mel pamatovat...
.: poslal vypravimpribehy
4.05.2007, 15:59:00,
Komentáře (0)
2.05.2007Arnost Lustig - od jinych..."Vidim tě před sebou ve dne v noci. I když na tebe nemyslím, jsi někde ve mně, v každé myšlence, v každém hnutí. Je to báječná, nevinná a neškodná posedlost, která mi sytí duši. I když zrovna nesytí tělo. Stačí mi vzpomínka, jaké to bylo s tebou odpoledne, včera, první den. Nechtěl jsem o tom mluvit, z ostychu, a také z falešného studu, pro který se lidi stydí vyslovit, nač myslí nejčastěji a nejsilněji, ve výrazech, které jsou nezakázané i nepovolené. Co v něm vzbuzovala víc než kdokoli před ní. Její tělo, ale ne celé tělo, její klín. Zmocňovala se ho neodbytná touha dotýkat se jí v místech, která mění ženu v matku. Ne bříšky prstů, ale rty, jazykem, jako se hladový zmocňuje jídla. Stačilo se jí dotknout, nejprve v myšlence, v toužebném záměru, aby ji cítil, jako když ji líbal na ústa a prostoupil ho pocit čistoty, dosažení úplnosti, nejvyšší stupeň oddanosti. Bylo to jiné, než co slyšel, o čem si lidé povídají, aby se chlubili nebo vyslovili štítivost. Snad se s tím narodil. Nepotřeboval návod dospělých zkušených nebo prostopášných, poučení z knih. Pronikala a poznamenávala ho čistota doteku, příjímání a odevzdávání. Nemohl mluvit. Slyšel, jak ho Mali přijímá, její šepot, pohyby masa, tichoučké kvílení, jako kvíli kočka. Byla tam krásná a čistá jako v obličeji, s jejími silnými rty, které se polibkem měnily v hebkost, vlahé teplo, lásku. Byl bez sebe vzrušením. Naplněn uspokojením, které nemělo obdoby. Nebyl ve stavu šeptat, pohroužen do jejího klína, aby jí pověděl, jak je krásná, sladká a nádherná. Je mi dobře, opakovala. Od začátku do konce. Chtěla, aby věděl, jak je spokojená. Co od něj dostává. Nezůstávala mu dlužna. Potom přijal, jak mu to oplatila. Podobalo se to modlitbě. Kajícnosti a výzvě. Dobytí pevnosti, jejíž obyvatelé se překonávají laskavostí. "Všechno jsem spolkla," řekla. "Někdy nejsi tak nedostižný." "Je tu hezky," řekl jsem. Vzkazoval v duchu Mali: Máš báječnou, hodnou pusinku. Jsi bezva holka. Taky s tebou je to moc fajn. Myslel jsem na Mali Kirsten Novákovou, na její klín, na sebe, co dostal, všepronikající pocit čistoty, co si odevzdávají lidi z lásky. Na vznešenost, prostoru, prabytost ženy. Co posvěcuje matku a co posvěcuje matka ještě předtím, než se stane matkou." .: poslal vypravimpribehy
2.05.2007, 11:40:00,
Komentáře (0)
1.05.2007cesta za ohnem...najednou impulz a ja se zacla spesne oblekat... zabalila fotak... vyrazila na cestu. musim videt ohen. nemuzu byt doma, nemuzu nevidet ohen.... sleduju svetla neonu nocniho mesta a uzavrena zase ve svym svete panikarim z prazdneho mesta az dojdu k ohni, kde se mackaji skupinky lidi.... snazim se prodrat co nejbliz, chci videt plameny, citit teplo... stojim a hudba v usich mi slouzi jako hradba pred ostatnimi... koukam do ohne ale porad si v pozadi sleduju okoli, lidi... hlidam si sve uzemi, nechci, aby do nej nekdo nevstoupil.... citim ohen, jak se mi kalhoty teplem lepi na kuzi, jak me ohen prozaruje tvar... nezustavam ani pet minut a osamocena jdu prazdnou stezkou.... vzadu probehla vzpominka, na stejne misto pred dvema lety.... snazim se ji zahnat.... a dari se.... uvedomuju si, ze pritahuju pozornost, zpusobem sve chuze a primym pohledem vpred... ktery se neboji stretu s pohledy druhych lidi... uzivam si to, tohle je moje uchylka, proc se takhle citim bezpecna.... silna... dochazim na karluv most, rozhodnu si neco prat, po dlouhe dobe vim, co si preju.... tuhle noc... tuhle chvili... s bojovnosti v pohledu sleduju dav turistu u sochy... stoupnu si na druhou stranu a vyckavam.... odmitam se s nimi delit o svuj moment, o sve prani... navic by me vyrusovaly jejich utoky do me blizkosti, tlacit se, strkance, nechtene doteky ... jejich foceni, pozovani, smich... narusuje to prostor pro to byt tam sama, se svym pranim..... zacinam pocitovat zimu, cekam tam vice jak ctvrthodinku nez si muzu s ritualni bazlivosti polozit prsty na kov, ktery byl teply!... a jak zaklinaci formulku vyslovuju sve prani, prosim svuj osud.... a najednou touzim nekoho potkat, cizince, meho cizince.... vyhledavam ocima muzske skupinky.... jenze najednou nejsou... najednou potrebuju jejich touhu okrikovat... chci si jednoho vybrat, prijit k nemu, zastavit ho pohledem a pak ho polibit.... usmat se a odejit.... nic nerict.... dlouhou dobu nic, nikdo... a ja se dostavam tedy do jineho obrazu... do hudby, kdy clovek si v predstavach tancuje na parkete.... abych uplne zapomnela na obraz prechozi, takze pri prochazeni okolo Radosti me oslovi dva cizinci.. s klidem sundavam sluchatka a posloucham, co potrebuji.... spatne jsem je odhadla, vypadali, ze si s necim nevi rady.... chteji vedet, kde je bankomat.... jsou velmi vysoci, dva mladi kluci... no mladi.. meho veku... vysvetluju a pak dodavam, ze jdu tou cestou, ez jim to ukazu, jsou radi... jdeme, ptam se odkud jsou.. z nemecka... zmatlo me to, ze na me mluvi anglicky... povidame se, ptaji se me, jestli chodim do radosti, rikam, ze ten klub nemam rada, ze je spis pro cizince, ptaji se me, jestli neznam nejaky klub pobliz, rikam ze ne, ze spis vic v centru, ze treba Roxy je dobry... jeden se pta, ze ten je spis na koncerty, prekvapane odpovidam, ze jo, ze je to ale nejlepsi klub v praze, ale ze ted uz je pozde a bude zavrenej, ptaji se na neco s elektronickou hudbou, rikam jim o mecce a duplexu, ale zaroven dodavam, ze tohle nejsou me oblibene kluby.... jen nahodou postrehnu, ze prochazime okolo bankomatu... a ze oni vubec nekoukaji na cestu a po bankomatu... zmatene zastavim a ukazuju jim, ze tady je bankomat, zastavuji se a nadechuji se neco rict.... nezastavuji a za chuze jim nedavam moznost cokoliv rict a preju jim, at si uzijou prahu... a koukam, jak oni uz nevyslovuji, co chteli rict..... rychle se otacim, nasadim sluchatka a najednou si uvedomuju, ze jsem totalne zazdila ten obraz, o kterem jsem snila, ze jsem to mela pod nosem, ale ja to prehledla... najednou jsem chtela celou situaci vratit... chtela ji zmenit, chtela ho nechat vyslovit tu vetu.... najednou si uvedomili, jak to byli sympaticti typci, vysoci, krasni, s nadhernym usmevem .... nadavam si, aby mi az o dvacet minut doslo, doprdele, vzdy oni se me uz po ceste ptali, jestli nepujdu do radosti.... a ja to zazdila... nechapu se. neudelala jsem ani jednu fotku.
.: poslal vypravimpribehy
1.05.2007, 2:00:00,
Komentáře (0)
|
