24.11.2006
klišťata
Napsal mi kamarad, ze mi chtel napsat, zda nezajdem posedet, ale pak si sam odpovedel, ze bych nikam nesla. Odpovedel si spravne. Pak jen dodal „ses šťastna, protože na všechny seres“ je mi jasne, ze z jeho pohledu to tak vypada. Chci se odpoutat. Svazuje me to. Ale ja chci volne dychat. Nechci slyset, ze na všechny seru. Myslim na ne, jen nechci, aby byly jen náhražkou. Jen vyplněním hluchých mist v mem case. Chci, aby byli součásti a samozrejmosti. Nechci se bat toho, ze zacnou projevovat zajem. Ze radeji budu zase ta protivna, protože se bojim k sobe lidi poutat. Ale pritom si uvedomuji, ze nekdy to delam. Sobecky. Kdysi. Byli dva a ja. Nejdříve to znelo jako vtip, nad kterym jsme zertovali, ale najednou jsme sedeli u me na podlaze a opijeli jsme se. Abychom si dodali odvahu. Krecovite jsem se smala. Proc tohle zase delam?! Pro kterého z nich to delam? Pro bývalou lasku ze soucitu, pro pana nedosažitelného? On chtel ji. Ja jeho. A me chtel ten druhy. Tak moc jsme pili. Tak moc jsme rozebirali vztahy, ze on najednou řekl, ze pujde, ze chce ji a ze mu to ted prijde cely strasne lito. Doprovodila jsem ho. Tvářila se, ze se nic nedeje. Odjel. Ja brecela na chodbe. Pak se zoufale milovala s tim druhym. Jeho nikdo nechtel, ale presto byl ten večer jediny, který dostal alespoň část toho, co chtel. Ponaučení: jedna basnicka. Všichni jsme zakerna hladova klistata, která jsou na svých prdelich vzajemne prisata. A když se poslední na první zavesi, z jeho prdele vlastní krev saje si.
20.11.2006
zpet k pribehum
pozorujete lidi okolo sebe a vytvarite si jejich pribehy.... porad jeste to delam, i kdyz uz ne tak casto jak kdysi. kdyz to nejakou dobu nedelam, mam pocit, ze se nedokazu zastavit a vnimat svet okolo sebe.... vylezla jsem z bazenu a utirala se do rucniku, kdyz jsem si vsimla mlady holky, co prichazela. blede a hubene stvoreni.... zamotane do rucniku. vypada soustredna jen na to, jak bude plavat, uz na prvni pohled jsem ji tipovala na plavce, co si da svejch par bazenu kraulem, soustredena, nevsimajic si okoli. shodila rucnik a odhalila jednodilne sportovni plavky nevyrazne barvy. tak jak ona. vazne, nevyrazne stvoreni za vsech okolnosti, klucici drobna postava. sedla si na kraj bazenu a nasadila plavecke bryle. zesedla do vody a zacla plavat, kraulem.... jo jo, tyhle plavce znam.... plavala asi deset minut, pak se zabalila do toho sveho rucniku a odesla. nenapadna. a ja tam sedela a cekala az oschnu a pozorovala more a chvilami i ji a myslenky mi utikaly k tomu, jaka asi je... jak moc se da z cloveka vycist, jen kdyz znate tenhle jeho zvyk, jak se pripravuje na plavani, jak plave, co dela po doplavani... jestli se pak jeste chvili necha jen tak unaset vodou nebo po odplavani svejch bazenu mizi hned pryc.... rika se, rekni mi, co ctes a ja ti reknu, jaky jsi... ale neplati tohle vlastne na vsechno, vsechno, co delame o nas neco vypovida, myslim si, ze uz dokazu podle toho jak nekteri panove stoluji, jedi z talire, poznat, jakou maji domacnost :) obzvlaste jeden charakteristicky rys se mi podarilo vychytat :) jake pribehy si lide skladaji o me? ceho si u me vsimaji? ... vzdy kdyz mi nekdo z mych pratel prozradi nejaky detail, kteryho si u me vsima a ktery ja vubec nevnimam, vzdy se zarazim, nejdrive se zamyslim, jestli je to pravda, coz vetsinou, vzdy byva, a pak si rikam, co se z nej da usoudit ... tyhle male detaily. jsou to ty sotva postrehnutelne stripky, ktere o nas, dle meho, vypovidaji vlastne nejvic ... pozoruju takhle sve spoluzaky... a diky nekterym detailum, co jsem vypozorovala, se obcas rozesmeju, kdyz zrovna nekdo neco zopakuje ze svych drobnustek ci se mi nejaka ma dedukce potvrdi :) bohuzel vzdy smeju sama, kdy nikdo nevi, co a proc :) myslim, ze uz si toho vsimli ... a v jejich ocich je tohle ta moje drobnustka, no neni to krasne propojene ;)
19.11.2006
anonymita
tak jsem si dneska otevrela bloguju a prvni, co jsem si precetla byl zaznam od Gotchi a musela jsem se smat a rikala si ..... cim to je, cim to je... :) jo jo, psala jsem o tom vcera a chtela psat uz kdysi davno, o kouzlu anonymity, o tom, ze odkryt se, tak se pripravim o to, abych se nedelala lepsi, abych si skutecne mohla dovolit psat o cem ja chci a nemusela premyslet, jestli zrovna tohle asi neni dobry napsat takhle surove, protoze nekdo by si to mohl precist a kdovijak pochopit .... jo jo, uz jsem mu to psala do komentare, ale pak jsem si zas rekla ne ne, prece neporusim svoji anonymitu, bud bych ten komentar nenapsala pod svym „nickem" a nebo bych si porusila to svy predsevzeti, takze nakonec se k tomuhle zase vracim tady, prestoze jsem dneska mela uplne jine temata ke psani :) Ale je to krasna nahoda, ze na to narazila rulisa predevcirem, ja vcera a dneska gotcha :) A ja si vzpomnela, jak uz jednou jsem o tom psala, kdyz me vydesilo, jak jsem tu cetla rady, jak udelat svuj blog, co nejnavstevovanejsi a jedna z rad byla, dej si to link na svuj blog do podpisu v mejlu :) boziiiinku, ne ne ne. Nebylo to nejkrasnejsi kouzlo v blogovani prave v tom, ze bylo tak anonymni?!! Bavilo by me jeste pak tolik cist blogy, kdybych znala autory? Neni krasne i to, ze takhle si vytvarim, z jejich pribehu, postrehu a komentaru, jejich pribeh, pribeh jejich osoby a jejich zivota, skladam si to jak malou skladanku a vzdy jsem rada, kdyz objevim neco noveho... uz jsem o tom nekolikrat uvazovala, zalozit si dalsi blog, ktery bych psala pod svym jmenem, zase bych zvolila jiny styl psani, takovy ten muj prevtipny zpusob vyjadrovani... ale musela bych se hodne hlidat, protoze ma hromada tecek je dost hcharakteristicka, to same se tyka mych preklepu jsme a jsem :) a ano, uz jsem paranoidni, ale porad si s tim hraju, jenze jak se znam, pak by nezustalo u dvou blogu, ale rozsirovala bych to, tak jsem si na seznamkach postupem casu vytvorila hromadu profilu a kazdy je vzdy aktualni v nejaky cas a je pro nejakou moji naladu :) a takhle by to bylo s blogy.... ale bylo by to skutecne reseni??? a nebo to ma zase souvislost s tim, ze lidi nejsou pripraveni na pravdu? na uprimnost? a nebo jen je pak tezke obhajit kazde sve slovo, protoze casto za nevinnou vetu druhy vidi dalekosahlou historii? nezabredli by jsme pak jen do toho, co jsem jak myslela apod. ... neresila neco podobneho ted Ann na svem blogu? ;) pro me jedno z nejvetsich kouzel internetove komunikace spocivalo v tom, ze tu s sebou netaham svuj „vizualni prvni dojem," ze tu netaham sve jmeno, ze je tu daleko snadnejsi nebyt svazana jakymikoliv neviditelnymi pravidly spolecenskeho chovani.... A v ramci vidiny poznani se zajimavymi lidmi, vidiny mozneho pratelstvi bych se toho vzdala?
18.11.2006
blog, bloguje, blogy, blogeri a ja
Uz je to ritual, zalezu pod perinu, opru si spodni hranu notase o bricho, a monitor pekne zaklonim... a zactu se, do blogů. Pak si pustim Royksopp a zacnu psat :) Ano ano, souhlasim s ROJem, rozhodne povazuju cteni blogu zajimavejsi nez za cteni naseho denniho tisku, i kdyz nevim jestli i knizek, rozhodne ale posledni dobou ctu jen ty blogy... Samotnou me prekvapilo, jak moc me to zaujalo a jak pise RULISA ve svem vcerejsim prispevku, neco jineho jsem cetla pred casem, neco jineho ted, k necemu se obcas vratim, abych videla vyvoj daneho cloveka. Nekdy bych chtela proniknout pod povrch a poznat lidi osobne, ale velmi rychle to zavrhnu, usmivala jsem se, kdyz NENAPADNE psala, jak najednou uz v nekterych vecech nemuze byt tak otevrena. A ja si domyslela, ze chtela psat o svych pocitech k nekomu, kdo ji cte.... A zajimalo by mne, jestli to byl GOTCHA :) btw. zkratka Nena je krasna, takhle jsem kdysi ja prisla k jinemu jmenu a dodnes to jmeno mam hrozne rada, pouziva ho jen jeden clovek a vzdy kdyz ho slysim, roznezni me to. A pres blogy tech ctu nachazim blogy jinych, jako treba ANN, ctu i komentare ci cele diskuze pod clanky a nekdy me hrozne svrbi prsty neco napsat, ale ja nechci komentovat, libi se mi byt v pozadi a pozorovat. Ale pri posledni diskuzi pod Ann zaznamem bylo az tezke odolat, ale rekla bych to takhle, zase jsme souhlasila s Rojem :) A taky mi vadi, ze je pak videt moje domena, chapu, proc to tak je, ale mne to prijde, jak kdyby to byl dalsi mozny krok k odhaleni me identity a ja se toho sveho „zavoje" zuby nehty drzim. Nechapu oblibenost Eminema, jehoz zaznamy mi prijdou prazdne, bez obsahu a vtipne jen chvili. Doufam, ze se jednou prokousu LOBOvym blogem a zjistim, proc se jeho blog jmenuje Smutny pribeh. Snad zase najdu cestu i k Jarce, jejiz cteni, stejne jako Eminovo, me vubec nenuti nad vecmi, nad zaznamem, premyslet, jen ctu a nic.... A stejne jako mirka_langerova premyslim, jak nevdecnou roli nekdy maji seznamy „co ctu" ale diky bohu za ne, ze jsou, protoze jen diky nim, ctu to, co ctu. Na druhou stranu jsem se jednou zarekla, ze ja si tenhle seznam nikdy neudelam, nekdy me to mrzi a tak si stale s tou myslenkou jen hraju.... Jo jo, tenhle prispevek neni vubec dobry, vim to, jen ja jsem timhle chtela nekterym blogerum podekovat :)
17.11.2006
Vyročí :)
Rok. Vcera jsme si to s naprostym sokem uvedomila... rok. Presne rok, co jsem zacla psat. co se zmenilo, krom toho, ze jsem si ten zivot obratila naruby a to jak obrazne, tak doslovne.... Spis by bylo dobry se zeptat, co zustalo stejny..... uplynulo deset sekund a ja na nic neprisla... rikala jsem si, ze ale urcite musim neco napsat, ze to se prece dela, na vyroci, hodnoti se, ohledne se za uplynulym rokem.... jo jo, mam pamet na vyruci na datumy, zrovna nedavno jsem prala kamaradovi k narozeninam, sice s jednodennim zpozdenim, ale prala, rekl, jak je mozny, ze s i to pamatuju.... pamatuju, sama nevim proc, hlavne si pamatuju hezky cisla.... vzdy o tom vyroci, narozeninachy, svatku vim, vim, ze mam poprat, ale pak to nestiham a casto pisu dodatecne. Muj pritel vzdy vsem pral k narozeninam prvni minutu po pulnoci, rikal, ze chtel byt prvni.... libilo se mi to, ale pak jsem to otocila... tak pisu az pozde k veceru, jako posledni. Casto vim o narozeninach i lidi, se kterymi uz jsme prerusili kontakt a ja vzdy nevim, jestli to neni hloupe jim tu smsku poslat.... vzdy mi to cely den bezi na pozadi nekde v tom mym mozku, jestli mam poprat nebo ne... vecer se rozhodnu... a nebo zapomenu..... vlastne to je ten ukazatel, kdyz jeste vecer nad tim premyslism, tak napisu, kdyz zapomenu, melo to tak byt :) A tak sjem tu cetla svuj blog, sve prispevky.... a samozrejme si tim vedome zpusobovala sve flashbacky... Nejvic me stve, ze jak se snazim po sobe to, co napisu, necist, protoze pak mam tendence text jeste nejak doplnovat, pripisovat, opravovat, tak to radeji po sobe nectu a rovnou to odeslu, jenze ja kdyz vidim ty preklepy a hlavne ty gramaticke chyby, tak se mi z toho jezi kuze, nesnasim hrubky, porad vsechny okolo sebe opravuju, ale kdyz pisu, tak holt to nekdy ujede a ja pri psani nehci myslet na to, jestli i nebo y. jsou to mozna tak maximalne dve vteriny, ale je to zaseknuti.... a ja tak miluju spontannost.... Uz strasne dlouho se tu chystam psat o blogerech, o tom, co vsechno tu ctu, co si o tom myslim, ale zatim se mi libi byt jen v pozici pozorovatele.... mozna nekdy priste.... mam rada noc, s pravidelnosti si tu ponocuju do rannich hodin, posloucham porad dokola Royksopp a ctu si na bloguje, na vsech serverech nasich deniku, casopisu, bulvaru.... pisu nehorazne mnozstvi mejlu a hlavne pisu sve reportazni mejly, jak jim s usmevem rikam, svym pratelum. Zaclo to nahodne, kdy se vsichni ptali na to same a ja napsala prvni mejl, ktery jsem rozeslala na tricet adres....a dostalo se mi reakci, ktere me podnitily k dalsimu mejlu, o dost delsimu a vlastne zkusebnimu, jestli je to nekdy schopny cist, navic se rozsiril okruh rozesilanych, protoze k memu prekvapeni, mejl si moji pratele a znami rozesilali mezi sebou, protoze se mi podarilo na nektere zapomenout.... treti mejl uz jsem posilala na sedesat adres a nechce se mi verit, ze mam tolik snad i pratel ci znamych.... A i kdyz si myslim, ze me ego je velike az nezdrave, tohle me to hodne prekvapilo a zaroven vydesilo, protoze krom toho, ze jsem hodne lidi prekvapila ja a me psani, cimz jsem nevedomky odkryla neco, o cem jsem mozna se az tak moc sirit nechtela.... protoze se mi dostalo par doporuceni, at to zacnu davat na blog ci na jine stranky...!!! a ja nechci, ja se hrozne bojim, ze by tyhle stranky mohli nekteri lide objevit, ja vazne chci zustat v anonymite, ja ...vsichni se obcas snazime delat lepsi nez jsme, stydime se nekdy sami za sebe, za sve chyby, ciny.... nekdy je nam tezko priznat sami sobe nektere veci a tim, ze me skoro nikdo nezna, diky tomu nemam potrebu ze sebe tady delat neco lepsiho, ani se nesnazim byt za kazdou cenu vtipna, protoze to ja vetsinou byvam, az nezdrave, hlavne v tech svych mejlech.... muzu si dovolit byt nechutne uprimna, dovoluju se tu donekonecne narikat nad svymi slabostmi, topit se v nich.... normalne uz bych si rikala, ze s tim prece uz lezu na nervy, uz bych o tom nepsala, takhel je mi to jedno, chci psat hlavne pro sebe.... ne pro druhe.... nechci, aby tohle byl blog pro ctenare, ale pro me.... i kdyz je samozrejme hezky, dkyz dostanete mejl, o tom, ze se nekomu vase psani libi.... tak tim, ez bych psala, protoze musim, ze nekdo ceka na dalsi prispevek, psala bych, abych mela dobrou navstevnost.... a ono to pak neni ono.... ach jo, zase jsem uplne odbocila... jako tradicne, protoze tohle jsem chtela psat ve svem uz dlouho pripravovanem prispevku o blogerech... cimz trochu popiram zrovna napsane, ale ja jen chci vyjadrit svuj nazor na lidi, co ctu.... tak jindy :) vratim se k tem mejlum, druha vec, co me na tom desi je, ze oni najednou ode me maji ocekavani, ja je najednou svym prevtipnym a strhujicim mejlem namlslala, najednou uz ocekavaji, ez dalsi budou stejne dobre.... a ja strasne nemam rada, kdyz ode me nekdo neco ocekava.... najednou jsem sebe dostala do slepe ulicky... musim v tom dal pokracovat... jenze cim vetsi okruh adresatu to ma, tim vic me to i omezuje, protoze najednou uz se ten mejl oklikou dostal i k rodine... a k lidem, co maji i trochu jine nazory ja tam uz nemuzu psat nektere veci tak uplne na plnou hubu, jak jinak jsem zvykla.... a to je porad jeste jedna skupina lidi, kterym bych ty mejly rada posilala, zajimalo by me, jestli by se jim libili, jestli by je cetli.... ale ja se bojim, mozna stydim, mozna mam pocit, ez bych se vnucovala.... a tka vzdy cekam, jestli si reknou sami o nejake psani.. a ja pak s radosti vzdy reknu, no jasne, mam takovy mejly, tak ja ti je posli.... :) a pak napjate cekam na jejich reakci.... :) a porad mam radost, kdyz jsem pochvalena..... porad jeste si nejsem jista tim, jak pisu... a rikam si, je to dobry, az si budes myslet, ze pises dobre, to bude teprve pruser.... jo jo, taky jsem pri cteni celyho svyho blogu vedela, kdy to byly slaby zaznamy, kdy to bylo silny, protoze me ty slova dokazala vratit do stejnych pocitu... kdy to byla jen omacka.... kdy jsem se musela hlidat, aby se v tom nekdo nepoznal.... mam napsat nejakej zaver, hodilo by se to, ale me nic nenapada, tady jo, vzpomnela jsem si, jak mi jednou jeden rekl, ze je lepsi vedet a neslyset, nez slyset a vedet uplny hovno :) ja s nim uplne souhlasim :) tohle asi malokdo pochopi a mne se to hrozne nechce vysvetlovat, takze gratuluju vsem, co to pochopili :)Welcome ;)
16.11.2006
zahir
uz mnohokrat jsem tu knizku Zahir zminovala, tak jen na vysvetlenou z knizky, co to vlastne zahir je :) "Záhir je něco, čeho se jednou dotkneme, nebo to spatříme, a už nikdy na to nezapomeneme – a co tak naplňuje naši mysl, až nás to nakonec přivádí k šílenství." Podle spisovatele Jorge Luise Borgese je víra v Záhir islámského původu a vznikla pravděpodobně v osmnáctém století. Záhir znamená v arabštině viditelný, přítomný, neunikající pozornosti. Něco nebo někdo, co hned po prvním kontaktu postupně natolik ovládne naši mysl, že se nedokážeme soustředit na nic jiného. To lze považovat za svatost, nebo za šílenství.
Faubourg Saint-Péres, Encyklopedie fantastična, 1953
15.11.2006
zlehka
Prohrabavam se vlasy a tesim se, az mi zase dorostou... casto mi v posledni dobe bylo lito, ze jsme to tak okudlala, ale clovek ma obcas obrovskou potrebu zmeny... stejny jako s tim, se zbavit blondate barvy a stejne uz ji zase mam, patri holt ke mne.... tohle je hodne casty u zenskych.... meni svoji vizas, kdyz se neciti.... usmivam se, a kazdej by o me rekl, ze jsem zamilovana, protoze zas blbnu, usmivam se do blba a nic me nemuze vytocit .... co to zpusobilo.. par pismenek, pocit, ze vim, ze mam sve misto.... neni to ale zamilovanost, je to klid, uvedomeni si neceho. kamarad se me ptal, jestli mu to nekdy reknu, panu Bozskemu.... ne, proc, bud na to prijde sam, az bude spravny cas a po tom neni treba cokoliv rikat a o to to bude krasnejsi, ze se to nemuselo vyslovovat.... a nebo na to neprijde a potom neni duvod to rikat.... Ano, spi ted s jinyma a ted, neni to dulezite, ne ze bych s nim nechtela byt, ale ted neni vhodna doba,. naucila jsme se byt trpeliva, diky nemu. Miluju na nem ty jeho tajemstvi. Nikdy mi nic nerekne, ma to v sobe a ja to musim pracne objevovat a ja ho snad mam za to o to vic rada, kdyz najednou zjistim, ze tam nekde u neho mam svy misto.... ale pritom to na nem nesnasim, ze nikdy nic nerekne. :) Zahir od Coelha, hrozne me ovlivnil, hodne jsme tehdy premyslela nad tim, jak ho mohla opustit, kdyz ho milovala.... a pak casem jsem to pochopila..... Ta knizka neco ve mne zmenila, je o svobode, o schopnosti ji dat druhemu.... a dat ji sobe. Premyslala jsem nad tim, jestli jsem neodjela i proto, abych na nej zapomnela... ale to jsem vedela predem, ez je marne, pak jsem na to sla z jineho pohledu, odjela jsem proto, abych zjistila, jestli je to skutecne laska, co citim, nebo jen takova ma znouze ctnost.... On je ve mne a verim, ez tam jeste dlouho bude, hodne hluboko, jen uz to neboli.... a s ubyvajicim casem se na nej jen vic tesim, i kdyz nevim, jestli ho uvidim za pul roku, za rok, ale vim, ze to jednou prijde, tak jako jsem vedela jine veci a ty se najednou potvrzuji..... proste nektere veci hrozne silne citite, vite je, ale nedokazete je pojmenovat... a mne to vsechno najednou prijde normalni, prirozeny.... citim se lehce, protahuju se jak kocka po posteli a vim, ze vsechno je jen v ty my hlave :)
Closer potreti
Ktery sceny me dostaly, nejvic ta, kdy On po te, co zjisti jeji neveru chce, aby mu podrobne vylicila kde a kolikrat.... Boze znam to... proč tohle chceme vedet, proc tak moc potrebujeme znat detaily... vsem chlapum se hrozne libi scena kdy Ona2 tanci ve striptyzovem baru u tyce a on ji rika sve pozadavky, co ma delat.... tak nadherna ukazka muzskych potreb, jak moc to znam, jak moc me bavilo byt touhle loutkou... sice delat to, co ten druhy rekne, ale pritom vim, ze ja jsem reziser te hry.... ja provokuju, ja to drzim pod kontrolou.... muzi se tak radi divaji.... Nedavno jsem si na netu delala nejaky test, ale ja mam proste testy rada :) a hned prvni otazka byla: Muzi A, Vás fascinují. B, Jsou bytosti, které potřebují opatrovat. C, Jsou pro vás velká neznámá. D, Jsou pro vás především partnerem. Premyslela jsem na A a C a nakonec jsem musela dat A, protoze je je hrozne rada pozoruju, poznavam, bavim se jejich reakcema, zkoumam je jak zviratka.... ano, fascinuji me :)
Closer podruhe
Neda mi to. Proste se k tomu filmu porad vracim, prestoze uz jsou to skoro dva roky, co jsme ho videla...... Pamatuju se, jak me to hodne dostalo, uplne odrovnalo... jak moc jsem to znala... chtela jsem si ho trochu ozivit, tak jsem zacla na netu hledat nejake veci a nasla jsem stranku, kde bylo hodne zajimavych komentaru od lidi. Samozrejme, ze se spoustou z nich jsem nesouhlasila...... jako treba s timhle „Postav tohoto filmu jsou finančně zajištěné, mají úžasné partnery, měli by to být nejšťastnější lidé na světě, ale přesto nejsou spokojeni. Jsou kruté, podvádí se a lžou v domnění, že jejich život bude ještě lepší. V dnešním světě, kdy je tak těžké nalézt pořádný vztah a oni si toho neváží. Film bez intimního okamžiku, všichni jsou chladní." prijde mi uplne komickej ... ja porad pisu dokola o tom samem, ze prece nebudu s nekym, jen proto, ze ho mam jen rada, ze prece se nesmirim jen s nejakou spokojenosti, ze mam pohodlnej zivot, ze jsem zdrava tadaaa daaaa..... Ja mam pocit, ze ten clovek nikdy nezazil to silenstvi lasky, to osudove, ktere Vas zbavuje smyslu... a ze to mozna nechce, ze chce vest ten spokojeny zivot a jen se modlit, aby ho ten druhy nikdy nepodvadel... Je mi jasny, ze to, co prozivam, si zpusobuju sama, ale je to tim, ze chci strasne moc a vazne si rikam, ze kdyz to neboli, tak to za to nestoji.... asi jo, asi jsem masochista... ale mne se to vzdy potvrdilo, ze cesta k tomu krasnymu stesti, vzdy byla dosti trnita, ze me to stalo hromadu padu, ale vzdy to za to stalo .... Dam sem maly vytah z tech, co me zaujaly, pripadne cele to naleznete zde: http://www.csfd.cz/film.php?id=136223&podle=bodu&rec=&top=&kom=1&limk=-1&limr= Jak zvláštní je tahle pravda. Je to dar nebo bič, který lze předložit na požádání? A je pravda to, co se opravdu stalo nebo to, co se CHCE slyšet? A jak s ní nakládat? Zraňovat? Udělat z ní zbraň proti sobě? Nebo kvůli klidu a míru taktizovat, manévrovat, lhát? jsme ti upřímní a pravdomluvní nebo ti, kteří se ptají a pak to neunesou? Láska je kurva a sex jej pasák. Konverzační a psychologická lahůdka o nepříjemných tématech a pravdě... Pátrat? Šťourat? Rozdýchat? Nerozdýchat? Co je milovat a co je vlastnit? A co a jak dál? Tento film, účelovo jednoduchou formou, zobrazuje partnerské vzťahy. V celej nahote, bez príkras, romantiky a okolkov. Na plátne sa nám nepáči, aké je to chladné a emočne vykostené, ale takí sme. Keď o niekoho nestojíš, je jednoduché ako facka sa tak chovat..rovnako ako keď miluješ. Pretože strach a žiarlivosť ťa dokopú k absolútnemu egoizmu, k bezohľadnosti. Presne ako túžba niečo mať. Čím více zklamání v lásce jste zažili, tím silnější to pro vás bude zážitek. Ať už jde o podvádění, rozchody, lhaní nebo dožadování se lásky od někoho, kdo už vás nemiluje. vyjde mi z toho přiměřeně cynický, nepřikrášlený a poměrně realistický dobře natočený film o několika "obyčejných" lidech, jejich problémech s láskou, vzájemnými vztahy a samozřejmě také se sexem (nebo spíš chtíčem). O tom proč někdy lidé chtějí slyšet lži, i když si přejí pravdu, o tom proč je lepší lhát, než říkat pravdu, proč říkat lži a přitom chtít říci pravdu, o všemožných kombinacích a negacích těchto tří aspektů. Víte, co je to láska? Určitě ne. To neví nikdo. Všichni ji zažili, všichni ji hledají, všichni by rádi věděli, co to vlastně je. Tenhle film došel na cestě za odpovědí hodně, hodně daleko. Je stejný jako ona – nejednoduchý, nejednoznačný, krutý, krásný, hodně silný, trochu zvrácený, nezapomenutelný. Pokud vám už není sedmnáct a pokud už chápete, že láska není plakát Robbieho Williamse nebo Britney Spears na zdi, tenhle film vás dostane a možná vám otevře oči. Nebo alespoň pootevře. Brilantní "vztahovka", veľmi reálne, zo života, až tak, že to miestami bolí velice reálná ukázka toho, jak může být láska krutá a zrádná. film so videl bez akejkolvych predchadzajucich informacii. prekvapil a dostal ma fimovy emocionalny nihilizmus a surovy rozklad charakterov hl,. hrdinov. Zajímavě propletný osud 4 lidí, na počátku byl chlap, který měl své jisté, ale chtěl víc a cestičky osudu mu to dopřály, ale ne napořád. hlavní postavy Dan, Alice, Larry a Anna spolu hrají chladnou a krutou hru, kterou může zavinit jedině cit k druhé osobě. Všichni se svým způsobem milují a všichni si kvůli své lásce ubližují. Možná, že to je chvílemi až příliš chladné, ale je to kruté, krásné, emocionální a hlavně reálné a uvěřitelné. Vynikající ukázka vztahů mezi muži a ženami a téměř přesná studie mužského a ženského chování ve vypjatých citových okamžicích Film je brilantní hlavně v tom, že ukazuje, že lidi touží znát pravdu pouze proto, aby ubližovali sobě i ostatním lidem stejně, jako chtějí znát lži, kterýma by se mohli ukájet, jak je jejich život dokonalý. A to dělají stále dokola, a nakonec se stanou obětí vlastního pokrytectví a sebelítosti. Closer je totiž krutě amorální hra na city, která ubližuje stejně jako dává. Rozhodně jsem nečekal, že film bude takové psycho. A to doslova. Distributoři filmu napsali toto: "Na Dotek je film, který Vás nenechá v klidu.". A to se také stalo. Film mě v klidu nenechal. Uvědomil jsem si, že stejné nebo podobné chyby dělá každý z nás (včetně mě). naprosto mrazivý příběh o vztazích dnešní doby...Když se nad ním zamyslíte, zjistíte, že se vám tohle stává pořád...je to příběh skutečných lidí z masa a kostí...o štěstí, lásce, zklamání, sexu, lžích, náhodách...prostě o životě takovém jaký je... bude se vám chtít zvracet jaká to je pravda....prostě pravda až to mrazí... Snímek nabízí celou řadu otázek mj. pravda a její následky; nemilosrdné chování lidí, když naleznou toho ,,pravého" partnera a nedůvěra, kterou ke svému protějšku chováme. Brutálne a reálne sfilmovaný život sám o sebe, bez zbytočnej idealizácie a prikrášľovania. Syrový milostný příběh s maximální hustotou vulgárních výrazů jež jsou však pouze nazýváním věcí pravými jmény. Příběh zdařile a s notnou mírou nadsázky pracuje se základními pákami vztahu jako je lež, přetvářka a mužská hrdost. Nejhůře se vždy chová ten, kdo je zrovna na koni a nejhůř dopadá ten, kdo miluje nesobecky. Film je náležirě syrový a smutný,neboť je o životě jaký prostě je.Při jeho sledování se neubráníte smutku z toho,čeho jsou lidi schopni pro lásku a hledání štěstí.Jak moc mohou ztratit,jak moc získat,aby se nakonec museli spokojit se svými kompromisy nebo prohrami Kdž se zeptáte, čeho si lidé cení na ostatních, většina odpoví, že upřímnosti. Ale většina se mílí. Upřímnost není sama o sobě ctností a o tom je "Na dotek". Pokud jste se někdy nad tímto rozporem mezi pravdou a štěstím pozastavili, podívejte se na tento nevyumělkovaný příběh a nebudete litovat. Ukazuje život, člověka a zejména lásku takovou, jaká je, nebo spíše dost často je. Pomíjivá, krutá, absurdní, bez pravidel, nepochopitelná, nesmyslná a ano, dejme tomu, pro úplnost, také krásná ..
13.11.2006
Closer
meli jsme vypravet o svem oblibenem filmu, rict jeden se moc neda, ale vzpomnela jsem si na na film Na dotek (Closer), ktery me kdysi tak strasne dostal... a moje spoluzacka, Svycarka, se kterou mame hodne stejny vkus, co se hudby a filmu tyce, mi rekla, ze se ji to nelibilo, ze to bylo je o sexu, nesouhlasila jsem, tvrdila jsem ji, ze to bylo o lasce. Rekla mi, ze prece kdyz nekoho milujes, nemas sex s ostatnimi.... Bylo to groteskni, jak jsme nas horlivy dialog skladaly z tech jednoduchych slov a ja porad nemohla pochopit, jak si stale nekdo mysli, ze laska je o tom, ze spis, mas sex, jen s osobou, kterou milujes. nekdy to nejde, nejsem zastance podvadeni, nevery, promiskuity ve vztahu, ale tohle je tak prizemni, jak kdyby skutecne nikdy nemilovali nekoho a vsude okolo bylo tolik prekazek.... Vcera jsme potkala na plazi jednu Cesku, dali jsme se do reci a vypadlo z ni, ze ma pritele, Bulhara, ze se ctyri roky nevideli, ale ze se miluji, jsou spolu kazdy den v kontaktu a ze asi za pul roku za ni prijede, ze kazdy spi s nekym jinym, protoze to neni dulezite, ale ze jednou budou spolu a mozna tady, protoze on nechce do Cech, ona nechce do Bulharska. je uplne jedno, co si o tom, kdo mysli, je jedno, ze jim to treba nevyjde... ale treba zrovna oni daleko vic vedi, co je laska nez ti, co jsou spolu kazdy den a spi jen spolu.... Svoji laskou nikdy toho druheho k sobe nepripoutate jeho laskou. Pripouta se k Vam mozna navzdy, mozna docasne, ale bude to pripoutani se z litosti, zodpovednosti ci pohodlnosti...
9.11.2006
telo nebo duse?
kde se berou ty pocity, ten stav mysli, kdy chcete hrozne utect sami pred sebou... je to nemoc? Deprese? Bolest hlavy a jen samotna existence, byti, je pro vas hrozne tezke.... nevite, co se s vami deje, jestli je to nejaka autosugesce ci jen unava, svalova horecka... Tak krasne modre nebe, i slunicko, je teplo a ja jsem zabalena do sve nejteplejsi mikiny a presto mam husi kuzi po celem tele... uvedomuju si kazdy krok a nevim, co vlastne mam udelat.... sednout si a dat si kafe, lehnout a spat, nebo s eneceho najist.... brecim... jsme rada za sve velke tmave bryle, protoze se snazim zapadnout do davu.... ale jdu pomalu, nedokazu se smat ci se tvarit normalne nezucastnene, „svaly" v obliceji jsou v jakesi kreci... a do toho ty slzy, ktery nabyvaji na intenzite..... dosla jsme na lavicku, obratila tvar do slunce a snazila si z toho tepla vzit nejakou energii.... nic, prazdno, smutek. bezduvodne. Chtela jsme neco udelat, rozhodovala se, jestli si mam radeji zapalit nebo si vzit neco sladkeho. Zapalila jsem si a vubec tu cigaretu nebyla schopna vnimat, vykourila jsem ji ani jsme nevedela jak, jen jsme porad vnimala, ze nevim, co se se mnou deje... Proc mam pocit prohry?!
|
