30.06.2006
sjet se...
zivotem, chuti do zivota...
protoze prsi a vy si jdete po vaclavaku, usmivate se jak ten nejstastnejsi clovek na svete, otevirate dlane a chytate do nich dest...
zazili jste nekdy svedsky stoly po konzerte v roxy? :) neuveritelny, zapomneli kapele rict, ze se hraje do desiti a tak je ustrihli nekdy ve ctvrt na jedenact v puli pisne a prestoze byl sal jen z pulky plnej, tak za obrovskyho potlesku lidi to ty neuveritelny zpevacky rozjely bez mikrofonu a nastroju... a kdyz jsme je tak dlouho vytleskavali pak zpatky, tak po chvili ti hudebnici prinesli misy s ovocem a syry, chleby... ... proste obcestveni, ktery bylo pripraveno pro ne...
stala jsem na zastavce, vsichni lide schovani pred destem, jen ja si stala v desti a pohupovala se do rytmu hudby v sluchatcich a usmivala se na projizdejici auta... stastna. skutecne stastna. jen tak. bezduvodne. mi bylo fajn.
29.06.2006
po desti...
sla jsem po kine domu a protoze byl tak krasne cisty vzduch po desti, rozhodla jsem se jit pesky... Sla jsem z Hostivare, po tramvajovych kolejich uprostred, na usich sluchatka a zahloubena do sebe... rychlou chuzi... Nejdnou u me v protismeru zastavilo policejni auto. Vystoupil policajt a zacal resit, proc jdu po kolejich.. a kam jdu a odkud jdu. Proc jdu pesky a nejedu tramvaji. Rikam, ze se chci projit, ze se rada prochazim, ze jsem byla v kine a on se me pta, jestli sama... koukala jsem na nej, jak kdyby byl jen prizrak. Ano, sama. A pokracuje to dal... a na cem jsem byla. Rikam Ucastnici zajezdu. On, jaky to bylo... rikam, ez nic moc, ze jsem cetla knizku a ze ta byla fajn. Najednou mi zacal vypravet, ze taky chodil pul roku do kina sam a pak ho to prestalo bavit... Byla jsem uplne mimo, nechapala jsem, co to cely ma znamenat, odpovidala jsem jak ve snach, malem jsem se u toho z neznameho duvodu rozbrecela, kdyz jsem se jim snazila vysvetlit, proc jdu po kolejich, vymyslela jsem si, ze jsou osvetlene a na chodniku je tma... ja nevim, proc rada chodim po kolejich a po silnicich, proc chodim v protivetru... proč chci mit okolo sebe prostor... byla jsem se, ze vypadam, jak zfetovana, ez tak odpovidam... cely mi to bylo neprijemne a s nelibosti si uvedomila, ze ten kluk je mladej a hezkej a vlastne sympatickej a ze to mysli dobre, vykladal mi, jak zrovna vcera vyjizdel k pripadu, kdy kluk sel takhle po kolejich se sluchatky a neslysel nic a prejelo mu to nohy.. ... proste mel jen starost a ja ... ja chtela mit svuj klid a on me rusil. Navic to bylo nelogicky, oni maji starost, ale stoji v dvouproudovy silnici a v klidu se tu se mnou vybavuje, jak kdyby se tu nesmelo stat... Presla jsem na chodnik a dal si sla tou svoji ostrou chuzi, izolovana hudbou... Jeste dvakrat okolo me projeli...
27.06.2006
uchylacek
Takhle jsem si ho ulozila do mobilu. i kdyz bych si toto osloveni spise zaslouzila ja. Ja tyhle modelecky fakt nesnasim. ... na druhou stranu mi nedela problem byt k nemu byt spravne odmerena.... nekdy mi fakt lezl na nervy, tak jsem ho odpalkovavala... ale porad jsem si tam nechavala rezervu, abych ho netipla uplne. Neni na takove chovani zvykly, takze jsem uplne chapala, kdyz napsal, ze to nechape, proc mu ze me porad stoji.
Zvlastni hry. Riskuju. Nevim proc. je to zvedavost... Snaim se skrze vsechny ty "divny" a mozna nekdy extremni zazitky poznat, jak fungujou lidi a vztahy... jak kdybych se snazila najit vzorec... jak kdybych chtela znat vsechny ty procesy, jak kdybych potom mohla byt pripravena na vsechno, co me kdy muze potkat... abych nikdy nebyla prekvapena sledem udalosti... jde to vubec. myslim, si ze to nejde. tak proc se o to snazim?
co nikdy neudelam ;)
Tak jsem na tom srazu po par letech listovala nejakym fotoalbem, co donesla nase tridni profesorka, kdyz na konci alba byly svatebni oznameni mych spoluzaku... ! Nechapave jsem na to koukala a zeptala se sve dobre kamaradky, jestli posilala nasi tridni oznameni o svatbe. Odpovedela, ze ne. Musela jsem se zeptat, abych se ujistila, ze to neni neznalosti nejakeho spolecenskeho pravidla, protoze na tohle jsme byla vzdy tupec. A zadivala se s usmevem na jedine oznameni o ukonceni studia na vysoke skole. Takovy krasne ozdobne kycovity papir. Ano, nase nejvzornejsi "sprtka" :) .... ach jo, my byly ten nejchytrejsi a nejuzasnejsi rocnik za poslednich dvacet let dle celho ucitelskeho sboru :)
jeste, ze jsou cerne ovce jako ja. Urcite nikdy neposlu sve svatebni oznameni sve byvale tridni profesorce. .. kdyz uz bych se nahodou nekdy vdala :)
26.06.2006
k blogu
Nejsem smutna. jen to chci rict, protoze me zarazi, jak moc na lidi me blogy pusobi smutne. Je rozdil, ze je vam obcas smutno a snazite se z toho vypsat... a kdyz uz se z toho vypisujete, tak to i zverejnujete... a tim, ze jste smutnej clovek, co na lidi pusobi takovym tim utrapenym dojmem.
Asi budu muset zmenit styl sveho psani. Tedy spise obsa. zacnu psat historky z nataceni mych kamaradek ci me... ale podivam se na to z te humornejsi stranky. Protoze ja ze vsech tech zazitku vezmu jen jednu castu, tu ktera me zasahla a ja se u ni nesmala.
Treba budu mit vic ctenaru, protoze malokoho bavi cist tyhle nevesely texty :)
Jo a jeste me vzdy rozesmeje, jak si me lide predstavuji :)
mama
mela jsem o vikendu sraz s byvalymi spoluzaky... Dorazila i tridni profesorka a nejak jsme se dostali na to, ze maji uly a ze zrovna maji cerstvy med... a par z nas, milovniku medu, si dohodlo, ze si nejaky odkoupime a protoze ja se v rodne hroude moc nevyskytuju, tak jsem poverila mamu, aby med vyzvedla u jeho syna, ktery pracuje u nas na meste v lekarne... To jsem ovsem netusila, ze dneska obdrzim od mamy zpravu, ze med je vyzvednut a syn nasi tridni je svobodny a ze takoveho typ kluka jsem jim bohuzel nikdy nedovedla domu! Kdyz jsem si to precetla, zacla jsem tu lomit rukama a kricet "mamyyyyy" ach jo. ona si proste neda pokoj... :)
google
chtel poslat fotky z me dovolene. v plavkach. jak kdybych uz na vetsine fotek toho spise mela vic odkryto nez zakryto. myslela jsem se, ze se ho zbavim, kdyz reknu, ze on mi sve taky neposila... v tu chvili mi hned pristaly ty jeho v mejlu, jenze jak jednal rychle, aby se asi dockal rychle tech mych, tak to misto z "no name" schranky na seznamu poslal ze sveho pracovniho mejlu... znate to. vyberete fotku a date pravym tlacitkem odeslat.... Fotky me nikdy moc nezajimaly, ale nevericne jsem koukala na jeho jmeno. Vic jak pul roku se snazim zjistit jeho prijmeni. Nechtel ho prozradit, vetsinou je stejne zapomenu, ale protoze s tim delal takove tajnosti, tak jsem zacla byt dost zvedava. Pan Dulezity. Vedela jsem, ze studoval jednu skolu v zahranici, vedela jsem, v kterych letech a zacla hledat. tam mohlo studovat tak malo Cechu... des, zadny seznamy studentu. prochazela jsem vsechny finanční stranky... a zkoušela... a najednou mi to jmeno tu pristalo jak na podnose. usmala jsem se a pro sebe si rekla "tak si te progooglujeme, pane Tajemny" a pak to vsechno vyjelo... a ja se smala, kdyz jsem cetla, co kde rekl a k cemu se vyjadril... uplne jsem ho v tech vetach poznavala. Nikdy netrpel nedostatkem sebevedomi. Vzdy me s tim stve, ale zaroven me s tim odrovnava, protoze ma takovy nenapodobitelny styl. Pak jsem nejela na pravni servery a zjistila si jeho ucast ve vsech firmach.... sledovala tu historii... hrozne rada nacucavam tyhle informace. Skladam si tu skladanku... Nic jsem nerekla a nevedela, jestli si vsiml, ze to odeslal ze svyho mejlu... A zacla slidit dal. Kdysi zrusil vsechna sva konta na rande.cz Vedela jsem, ez to dlouho nevydrzi a hned nasla jeho nove konto. Poznala jsem ho na prvni pohled. A zase nic nerekla. Uz znam jeho intervaly, jednou za mesic ci dva se ozve, tyden komunikuje, pak se zase odmlci. Stve me. Ale vzdy se u toho smeju, jak je hroznej a divnej :) Naposledy me nastval, tak jsem mu to vratila. peknym rejpnutim a za nedlouho druhym. Vedela jsem, ze o tom premysli, ze ho to taky stve, ale tak jako me, i castecne drazdi. Tak se ozval, jak kdyby se nechumelilo a posledni vymena nazoru vubec neprobehla. Pristoupila jsem na tu hru. Ale primela ho k akci. Alespon doufam. Uvidim zitra. Moc mu neverim. Myslim si, ze se bude snazit couvnout, jako uz tolikrat. Je to takove nase male "kdo z koho" Mozna hra. Mozna valka. oba chceme mit navrch. Proto z toho muze byt maximalne tak kratky romanek ;)
23.06.2006
zlost
nemela jsem vubec chut ho videt. a snazila jsem se, abych ho vlastne ani nevidela. protoze jedina slova, ktera jsem pro nej mela, byla "jdi k čertu"
ego po x-te...
sla jsem na akci... aa umyslne jsme sla z jedne muzske naruce do druhe...a bylo mi prijemne, smala jsem se a byla okouzlujici... a ze vsech stran slysela, jak vypadam skvele... myslim, ze jsme tak vypada, ze jsem tak pusobila... ale nevedela jsem, jestli se tak citim. jen jsem v sobe citila odhodlani.veci zmenit, vybrala jsem si uz cestu. a ten svuj nadhed, ktery na nektere pusobi jako arogantnost a namyslenost. ... ale ja mam najednou pocit, ze i kdyz o sobe nekdy pocyhbuju, tak vim, ze to nakonec zvladnu... a nekdy mam uplne divnej pocit, ze vsechno, co se mi deje, je to nejlepsi pro me, ze jsme dite stesteny a vsechno to musim prozit, protoze to je soucasti te me cesty. te dobre cesty ;)
osud
jak moc se da verit na osud... jak moc nase cesty jsou skutecne nase volba a ne rozhodnuti neceho, co ovlivnuje neco, co nas nas smeruje nase cesty ... myslime si, ez to rozhodnuti jsme ucinili my, ale ono to tak jen vypada... proč se nekdy bojim toho, ze at se rozhodnu jakkoliv... me rozhodnuti uz je vlastne predem dane...
21.06.2006
jak se vola o pomoc...
A je to vubec k necemu? Kdyz nekdo na ulici zacne volat pomoc, tak je to vetsinou jen hra nejakych pubertaku... Potrebovala jsem se schoulit do klubicka a nic nerikat a jen jsem chtela, aby nekdo byl se mnou. A mlcel. A jen me drzel. Chtela jsem usnout. Za bileho dne. Nevim, proc je mi tak blizko. Vedela jsem, ze nemam zadne pravo obratit se zrovna na nej. Pravo po nem cokoliv chtit. Ale Malemu princi kdysi liška řekla, že je zodpovedny za to, co k sobe pripouta... Vedela jsem, ze stejne narazim jen na zed mlceni. Jenze, vzdy je nejaka nadeje, ze neco nevime tak dobre... a ze najednou, kdyz to necekame, se to zlomi... Nevim, proc je mi stale ozvenou jen ticho. Mrzelo me to. Tak jako kdysi, kdyz se ptal, jestli mi vadi, ze u me nebude spat. Odpovedela jsem, ze nevadi, ze me to jen mrzi. A pak jsem si jen rekla, nikdy nic nepochopil. Sebestredny. Ja se v nem zmylila. A byla nastvana na sebe, ze jsem dala duveru nekomu, kdo si ji nikdy nevazil.
19.06.2006
**bez titulku**
a najednou tu byl. temer po dvou letech zase v mem byte. okomentoval zmeny. povidali jsme si. v tichu. najednou se zeptal "to tu nemas nejakou hudbu" uvidel prehravac a cedecka a rekl, ez si neco vybere sam...
pustil stejny cd jako pred dvema lety. vubec si to neuvedomoval. george michael. prozpevoval si s tim svym roztomilym prizvukem. ... "tahle je dobra. vis, o cem se zpiva v tyhle pisni" zavrtela jsem hlavou. "pak ti to prelozim" pisen skoncila... pry byla o to, jak on ji ma rad, ale nechce se s ni hned vyspat... ze kdyby nic neznamenala, tak se s ni hned vyspi... nebo tka nejak...
zacli jsme rozebirat, proc chlapi maji radeji zensky, se kteryma se hned nevyspali...
zvlastni. i on. dal mi za pravdu.
nemam rada tuhle hru.
**bez titulku**
zvedla hlavu a podivala se na neho. cetla v jeho oci starost. nevim, jestli o ni nebo o svoje svedomi. snazila se usmat. dat najevo, ze si nema delat starost. ze to zvladne. snazila se dat najevo, ze je silna. snazila se neuhnout pohledem, i kdyz uz se ji zacinaly lesknout oci. snazila se zadrzet ty slzy, aby nepotrhly tu slabost, ktera z ni ve skutecnsti cisela, misto te pozy "nad veci"
neco prohodila, aby ukoncila tu "audienci" a on mohl klidne odejit a ona se mohla uvolnit a odhodit vsechny masky a stat se tou krehkou bytosti, kterou byva jen kdyz je uzavrena v tech svych ctyrech zdech.
**bez titulku**
čekala až se probudi. Citila jeho nahe telo pritisknute k jejimu na te male posteli.
zvedl se, aby ukoncil to hlazeni. Klekl si naproti ni. rozevrel ji nohy a pritehl si ji k sobe.
V jedne vterine, v te posledni, kdy byla sance jeste ucuknout, ji proletelo hlavou, ze s nim nikdy nechtela spat a ze porad nechce. Jen nevedela, proc se k tomu rozhodla. Vzdyt ted jde jenom o sex, nema to s nicim souvislost, nic to nebude do budoucna znamenat, neovlivni ji to, nezaboli to. jen by to bylo prijemne. Pro ted. A najednou si uvedomila, ze ji nechybi sex, ze ji chybi jen citit chlapa v sobe. Jen ten okamzit. kdy ho najednou uciti v sobe.
Zaboril se.
Nechala ho se udelat.
A pozorovala ho pri jeho orgasmu a vychutnavala si ho s nim. Usmivala se.
pohled
Ten vnitrni cynismus. Kdy jste sami sobe nedopustili zavahat. Pristihne te se, ajk musite znit... Tak tvrde vuci svetu. Vuci tomu nepsanemu radu zivota, ktery musite zit a nektera pravidla zivote nejste schopni zmenit....
Najednou mi zaclo byt neprijemne nekoho pripustit k memu zivotu...
...jakykoliv dotek, ktery se priblizuje k memu telu vyvolava obrannou reakci. stane se ze me pozorovatel deni okolo me... sebe vnimajic jen jako pozorovany objekt. Ne jako ucastnika deni... jako toho, jemuz by mel patrit ten dotek. Ztvrdnou mi oci a svaly v mem tele mi cele ztuhnout a napnou se.
A z pozdeji si uvedomim, ze se se mnou neco deje... ze takhle by to nemelo byt snimano. je mi proto milejsi hrubejsi dotek, jakoby uhozeni....
proč mam pocit zvracenosti... otupelosti?
14.06.2006
ta otazka
A samozrejme doslo i na tu otazku "Proč si vlastne sama?" ... a ja odrikala celou tu litanii, kterou uz znam jak basnicku... to porad stejne bla bla... zamyslim se nad tim vubec jeste nekdy.... neni to jen ma nejaka pohodlna schovka... a neni ta pravda uplne nekde jinde?
13.06.2006
po peti letech....
po nejake dobe jsem si zase psala s kamaradem a najednou se dozvedela, ze i zbytek jejich particky uz se prestehoval do Prahy... smala jsem se, protoze jsem jim to vsem rikala uz pred lety, ze se tu jednou sejdem a tvrdili, ze ne... a tak jsem si vyzadala adresy a poslala vtipny mejl o tom, jak jsem rada, ze mohamedi dosli k hore a ze je treba to samozrejme zapit.... Reakce byly rychle a prijemne, takze jsme se za nedlouho sesli....a obkrouzili par hospudek... a ja byla tak zabavna... tak vtipna.... jak za starych dobrych casu.... nevidela jsem je pet let.... a jako vzdy jsem nezavrela pusu, mela vsechyn ty trapne otazky, rejpala jsem.... A naucila jsem je hrat Machacka ... a porazela je.... a pred pulnoci chtela jit domu... a on rekl, ze by mohli jit spat ke mne.. rekla jsem, ze klidne jo, ze mam v kuchyni rozkladaci postel, takze muzou spat tam... rekl, ze prece nebudou spat spolu... a ja si trvala na svem, ze bud at si jdou k sobe a nebo budou spat spolu na jedne posteli a ja na sve posteli zvlast.... nekonecne diskuze a ja uz v hlave pocitala, kolikate pivo maji v sobe... a rikala si, ze jsou vsichni stejni... hlavne ze maji vsichni x let pritelkyne... pocitala jsem, kolik let to je, co jsem s nim chodila... devet... uf.... A trvala si stale na svem.. s usmevem :) ... vzdal to... a po ceste domu mi zacli chodit smsky... od nej... jak libezne pro me pokrivene ego. poslal jednu prazdnou smsku a zeptal se, co si predstavim pod prazdnou smskou.... Druhy den oba psali, ze to musime brzo zopakovat, ze to byla podarena akce a mne se zas tolik nechce .... jak kdyby jsem jen potrebovala nadopovat sve ego a dalsi doping by mi neprisel uz fer ... vuci nim.
... neco vzrusujiciho...
cetl si casopis a najednou rekl "chces videt neco vzrusujiciho?" ...odpovedela jsem, ze jo.... ukazal mi v casopise fotku nejakeho leteckeho motoru.... podivala jsem se na nej a usmala se.... "To ti mam vecer ukazovat?" "Jestli me budes chtit vzrusit, tak jo" ... smala jsem se a byla rada, ez je nejaka zmena a nejsou to porad jen ty motorky.... o par dni pozdeji na sjezdovce jsem jela na vleku, azuro, slunicko, uz jsem byla prijemne vyjezdena z predchoziho dne.... jela jsem na vleku a koukala, jak okolo me projizdi rolba a upravuje sjezdovku... fascinovane jsem ocima sledovala ten stroj....a snih za nim... s otevrenou pusou jsem lacne hltala kazdy metr toho upraveneho snehu.... zrychlil se mi tep... a ja si v duchu rikala Chcete videt neco vrzusujicho?!!! Prazdna sjezdovka, rolbou upravena, jste prvni lyzar, ktery narusi ty rolbovy varhanky... a jako uz po x-te jsem ani nedojela na konec lanovky... a pustila se v pulce... abych si to mohla vychutnat... byt prvni... neohlizet se na nic... zapomenout na to, ze bych mela byt opatrna, ze videt me mama, tak me zabije.... a pustit se z kopce a rikat si, ez jestli to neustojim, tak hodne spatne skoncim.... ale ten pocit! ta rychlost! ten vitr! ... a o par hodin pozdeji si uvedomila, ze za tohle to stoji, kdyz se clovek neco uci a nejde mu to... ale pak, az se to nauci... vychutnavat, kdyz uz si je jistejsi, kdyz to konecne muze poradne rozbalit.... ze to je neuveritelny pocit.... ze za tu namahu, za ty modriny... ze tech par sekund za to stoji....
3.06.2006
...nebolela by?
nebyla jsem par dni na netu... a jsme uz na sebe ctyri mesci navykly, ze si pisem kazdy den... kdyz jsem prijela, cekal me mejl, ze zjistil, ze i kdyz mel uplne skvelej vikend, ale ze mu porad neco chybelo... ze porad chodil kontrolovat mejla... a kdyz tak sedel u kompu, tak zjistil, ze mu chybim ja...
ma pritelkyni, napsal, ze prozil skvelej sukaci vikend, ale ze ma pocit prazdnoty a roflakanyho casu...
napsala jsem, ze ta jeho slecna je hrozne fajn, ze ji ma rad .. a ze jim to fakt klape, ale ze by nebolela ... ze neni pod kuzi, ze kdyby to najednou skoncilo, ze by mu to bylo lito, ale nepolozilo by ho to.... ze laska boli... dokaze zabolet...
naosal, ze presne tak... ze ona ho neboli a on ze se boji casu, kdy by mohla zacit pripadne bolet... a ze dokud to nebude bolet, tak to neni laska
a tak sjem si vzpomnela na pisnicku, co mi poslal pan G, od Bittovy... Bolis me lasko.. vystihla to... a pan G. .. az prilis moc se vyplnila ma slova, me predtuchy, az prilis moc presne... a ja se tak prala, aby na ne nedoslo... a to ticho je ubijejici...
... o ni... a nakonec o vetru
premyslela jsem, jestli ona by ho dokazala bolet... a marne si v duchu prala, aby ne... aby on neustoupil od svych snu...
divala jsem se na jeji fotku a snazila z ni poznat, jaka je... co na ni miluje...a jestli ji podlehne...
sedeli jsme na obrube chodniku a povidali si. dve "zrale" zeny a kralicek... a jak jsme tak udilely rady tomu mlademu muzi, tak jsem zase zabloudila k nemu a nevedela jsem, jestli jim o nem muzu rict, jestli se mohu jen k necemu priznat... a tak jsem rekla jen malou cast, o tom, ze se bojim, ze se ozeni... protoze vim, ze on si za svymi rozhodnutimi stoji.... a to je velmi spatny vyhled pro me do budoucnosti...
a v noci se mi pak zdalo, ajk jsem ho potkala... a ve skupine lidi jsme se zacli bavit o svatbe.. a ja neco rekla jako vtip pro celou spolecnost, ale asi nevhodny... protoze najednou bylo ticho a on jen omluvne na me koukal s tim, ze se zitra zeni... a predstavil mi svoji budouci zemuu... nejaka sympaticka brunetka... ha ha.. byla to uplne jina... a pritom ta stejna, jen mela jinou barvu vlasu... nevim, proc jsem porad resila tu barvu vlasu....
utekla jsem do poli... do obili tesne pred znemi... jak dulezity detail... svitilo snuko, byl nadherny den a je jen nastavovala tvar vetru...
Mate taky tak radi vitr... vsimli jste si nekdy lidi, kteri vystrkuji ruku z okna, roztahnou prsty a nechavaji jimi produti vzduch... nedavno... duben.. jsem jela s kolegou v aute... a byl docela pekny den... oba jsme spontanne otevreli okynka a vytahli ruku ven a roztahli prsty... usmala jsem se a zeptala se... Taky mas tak rad vitr? Usmal se s odpovedel, ze jo... a tak jsme si v tichu sedeli a vychutnavali vitr :)
zase o jedny smsce
zapipala v sedm rano... a me bylo jasny, ze nikdo tak brzo nevstal....ze nekdo tak dlouho paril a ze musi byt v krasnym stavu.... od Andela.... chybim mu atd. ... zase to stejne, tisickrat vyrcena... to, ceho se oba bojime...SE VIDET... vime, ze nevime, co rict... a jen tam citi to jemne napeti... vzdycky nas vidim... jen se usmivame a placame kraviny... ... ta cistota me tam desi nejvic.
Neodepsala sjem. a cely den premyslela, co na to mam napsat... nenasala jsem nic, ale kdyz jsem se druhy den bavili na icw, tak jsme delali, jak kdyby ta smska z predesleho rana nebyla.... ale vedela jsem, ze vis... ze jsem nad tim premyslela a ze me mlceni je odoved...
ma stale stejna opoved.
zase jedna noc...
Tak jsem absolvovala behem jednoho mesice dve dovolena za par dni jdu na treti. Jen se flakam... a jsem apaticka ke vsemu.
Posilala jsem jednomu fotku z dovolene, rekl, ze me nepoznava, ze jsem takova nejak stastnejsi... To vubec nechapu. Mam pocit, ze jsem uplne nekdo jiny, ale stastnejsi si nepripadam.
DJ Tiesto. a ja se zase zhulila sama doma... fuj. je to odporny :)
Vubec nemam chut psat.. jen vedu dlouhe dialogy sama se sebou... a vsem se zdam cim dal prastenejsi a mimo. Sla jsem vcera s kamaradkou na prochazku,,, po obchodech... a vubec jsem nemluvila a kdyz sjem neco rekla, tak jen takove fraze, ktery jsem vubec nevnimala... kamoska sla vedle me a brebentila... a cekala nejakou moji reakci... a ja si sla.... cumela do slunicka... a melem si pripadala jak v matrixu... coz vetsinou se mi zdava jen tehdy, kdyz si vezmu svoji cervene upnute saticku a vyjdu do ulic :))
Poprve se mi stalo to, ze jsem premyslela o smrti... o konci... o tom, jak by mi vyklizeli byt, jak by mame nevedela, kam ty vsechy veci ma dat... a segra by do toho tvrdila, ez se ulka vyhodi... jak by tata casem vedl filozoficke rozhovory...
Ja nechci spachat sebevrazdu nebo tak neco, ale jak mi nejaci znami vypraveli o tom, jak nekdo umrel pri autonehode... anjednou uprostred zivota jste mrtvi... premyslela jsem, co by nasledovalo... a jak by se asi divili, kdyz by cistili muj komp.... chudaci rodice....
Musim prubezne ukladat nebo se mi to tu zase ztrati, protoze nebudu vykazovat cinnost a neulozi se to do rozepsanych.... no to je jedno, kdo neporozumel...
|
