vypravimpribehy

1.12.2009

ekg podruhe
jakou nahodou narazim na svuj stary post.... a je to pet dni, co jsme na ekagecku byla podruhe. dalsi zakrok. zase pod narkozu. zase koukat do stropu a nad vama ti lide s rouskama...

---

27.11.2009

a co kdyz je to laska :)

Vlastne se mi libil od prvni chvile... pred roky... sympatie na prvni pohled, jak se smal, jak vtipkoval. Uz tehdy me vydesil jeho vek. ziskal si me, nadchnul me, ale porad to byly jen sympatie. Po 15 mesicich se vratil, ja se jen tesila, strasne tesila... a stacilo par setkani, abych zjistila, ze jsem mu propadla. Pokazdy me dostava, jak moc jsme stejni.  Vzdy nevericne posloucham kazdou dalsi vec, ktera me v tom utvrzuje, kazdy dalsi film, ktery se mu libil a ja si v duchu rikam, ze me taky... s hudbou, ktera se mi zalibi a on se s ni za par dni vytasi jako se svoji novou oblibenou... a ja mlcim. kdzy rika, jak rad lezi na hole zemi... a ja se jen na nej divam a nic nerikam a vypavuju si ty momenty, kdy ja si leham na holou zem. Kdyz zjistim, ze spi s jednou nohou pokrcenou... a ja zavru oci. Tak moc chci jit k nemu bliz. Tak moc se chci dotknout jeho kuze....

Snim o nem, neni to sexualni, je to touha po spriznene dusi, touha se spolecne smat stejnym vecem, touha s nim kricet radosti...

Kdyz se ptal, jestli se umime nadchnout... jak kdyby mi mluvil z duse, kdyz ja podobne otazky pokladam svym kolegum.

Kdyz ho vidim sklesleho a mam hroznou chut ho rozveselit...

a nic neudelam....

Je sasek, stejnej sasek pro druhy jako ja... ale ja vidim za tu masku, stejnou masku jakou mam i ja...

 

Vsechny me pokusy s nim komunikovat mi prijdou tak neuveritelne trapne nesikovne....

Vyka mi. A ja jemu. Boli to. Byt ten vekovy rozdil naopak, nikdo by se nad tim vubec nepozastavil, ale takhle ...  je to krute...

Porad hledam jeho pohled, porad hledam jeho usmev patrici me.... nevidet ho par dni, tak se na nej tak tesim...

Ciste soukrome si uzivam jen pouhou jeho blizkost.

Pozoruju ho. Doufam, ze tajne. 

Vazim si ho.

Obdivuju ho.

Myslim na nej. Prilis casto. 

 

Dovolit si snit.

Kdyz jsme byla s ex v kine, ptala jsem se ho, jestli je vubec schopnej se jeste blaznive zamilovat. Rikal, ze uz asi ne. A ja mu to verim. Vidim to na nem, Citim to z nej. Ale ja to porad jeste dokazu. pubertacky se zamilovat, platonicky a nestastne. Nestastne spis znamena, ze neopetovane. Protoze to starnuti prinasi jistou vyrovnanost, se kterou je clovek schopny prijmout nektere veci smirliveji a uzivat si i to malo, ktere muze mit...

Vypravim o nem. Delam si srandu ze sve slabosti. Vystavuju ji pro pobaveni, abych zakryla tu skutecnou hodnotu. Zlehcuju to, ale zaroven si tuhle slabost hyckam... jak je prijemne tu ji mit.

Jak jjednoducha radost to je ... jen se tesit... jen se na nej tesit... jak ej nekdy naplnujici se na nej jen usmat...

chybi mi...

 

 

 

---

30.06.2009

kdyz se zveda vitr...

slysite hrmeni a citite jak je bourka kolem vas, jak prichazi... a je cim dal bliz...

kezim na koberci jeho kancelare vedle nej....

dotykame se nohama.... a povidame si... o prisernych nesmyslech, ale snazie si povidat se...

taha me za kalhotky... a ja stale nevim, jestli je mi to prijemne...

stale nevim, jestli chci aby se priblizil...

tak moc bych chtela vyzkouset se pritulit... tak moc bych chtela vedet, jak byhc se citila...

bojim se, ze zjistim, mi to neni prijemny, bojim se, ze se budu chtit odtahnout...

nechci ho ztratit...

nehodime se k sobe...

ale je mi s nim cim dal lip...

je blazen, tak jako ja...

libi se mi, kdyz na sebe cenime zuby...

vyzva k boji...

je to kamarad

jako vsichni ostatni.

 

---

15.03.2009

Nan Goldin - od jinych...

"Samotný sex je jen jeden aspekt sexuální závislosti. Z postele se stává fórum, ve kterém se ruší či násobí problémy ve vztazích. Sex vychází ze způsobu komunikace založené na vzájemné důvěře, vydání se všanc a zranitelnosti, jež nemohou být vyjádřeny jiným způsobem. Ze sexu se stává mikrokosmos vztahu, bitevní pole nebo vymýcení ďábla"

Opsano z popisku u fotky z výstavy Nan Goldin v Rudolfinu dne 27.2.1999

---

21.01.2009

inside

co asi tak mohl napsat na ten muj mejl... na ten muj vylev. vlastne uplne zbytecnej, melo mi by dopredu jasny, ze tim niceho nejenze nedosahnu, jenze proste uz se toho ve me nahromadilo hodne a potrebovala to honde. z ceho ho obvinuju, ze je jakej je, vedela jsem to... vim i, ze ho nezmenim, le vlastne sem se tim svym mejlem snazila, aby si uvedomil, jaky je....  k cemu, vis, ze on to nikdy nepripusti, protoze to vlastne nevidi, neciti.... a tak jsem ho tim vlastne odstrcila... bylo jasne, ze se stahne... protoze nestoji o zadne "drama"   ... nasrat... 

T.s. ho nema rada, presto je jedna z mala, se kterou se o nem bavim...     zeptala se me neco ve smyslu, kolik z toho, co v nem vidim, co tam citim, k nemu citim, v nem skutecne je a kolik z toho jsem do nej vlozila ja... svymi predstavami, sny ...

precetla jsem si to a sla do vany a a vedela, ze potrebuju utechu... cas na Norske drevo... zase po dlouhe dobe jsem tu knihu vzal do ruky  odnesla si ji sebou do koupelny. a pak s balzamem na vlasech jsem ji vzal do roku a cetla...  sridave se divla na sve telo vycuhujici z vody plne peny...  listovala ... v duchu mu odpovidala.... a sama uz nevedela, co je pravda a co je ma diplomacie ...

po te, co se mi rozbil ten prastiricny pristroj, na kterem jsme poslouchla radio a obcas poustela cd jsem vetsinou v tichu, muj laptop moc dalsi program neni schopen rozchodit a ve chvili, kdy chci na nem poustet hudbu se pk muzu rozloucit alespon s prijatelnou pomalosti.... no proste od te doby vic pozoruju svuj byt, bile steny, zamrzla okn, svetlo na strope, pradlo na susaku... cim dla casteji usinam tak, ze koukam do tmy a pozoruju stiny meho bytu...

moje nakupni horecka nabrala takovych rozmeru, ze uz bych za to mela zpatecni letenku za nim...  a co mam, hromadu hadru a nakonec, kdyz vylitnu z baraku, tak v tricku, ve kterem jsem stravila noc a v dzinach, ktere uz nosim 4 tydny nonstop...

nevim, jak si pomoct. jsem v ty svy ulite tak nechutne zalezla, ze to zavani zvlastni spokojenou lenosti. 

jenze nikde se clovek neschova sam pred sebou

 

 

 

---

18.01.2009

Nedosažitelní

smutna. snazim si nejdrive jen namluvit, ze proste jen to na me vlezlo... a nema to zadny zasadni duvod.

ale ma. Nicholas.  a kdyz to pisu Andelovi a snazims e mu to vysvetlit... tak napise "Vzdy nekdo nedosazitelny?"

ja si uvedomuju, jak pravdive to. Bozsky – nedosazitelny, ktere ho alespon beru jako cloveka mi blizkeho...

a Nicholas – nedosazitelny a presto se mnou mava, i kdyz me hrozne sere, ma tolik vlastnosti, ktere se mi prici, tolik nazoru, se kterymi nesouhlasim...

Vcera volal, aby vlastne znovu zopakoval svoji nabidku, kterou uz i psal, jestli zase nebudeme spolecne cestovat... a i kdyz se tvari, jak je otevreny mym navrhum, tak je to vzdy nakonec o tom, ze ja se prizpusobim...

A pak kdyz me vecer pred spanim vytocil jednou zalezitosti a ja mu to napsala uplne uprimne... tak jsem proste kvuli tomu ani spat nemohla, jak me to nastvala, zakazovala jsme si na to myslet, ale presto jsem to nebyla schopna pustit z hlavy... celou noc, i ve snech, cehoz jsme se presne bala... a i kdyz mi dneska zapipal mobil, ze mi od nej dosel mejl, uz dopredu jsme byla nasrana... protoze mi bylo jasny, ze on to nikdy neuzna... a presne, snuzka kecu, polopravd a pololzi...

proc to snazim, proc jsme ochotna tohle snaset, proc se snazim to odsunout, protoze hadat se nechci, i kdyz jsou to pro me zasadni veci...  proc proste jen byhc si prala s nim cas uzit.... proc s nim, kdy jsme jen jedna z mnoha premnoha...  zarlim na slecny na jinych fotkach s nim... a vim, ze vetsinou znamenaji jeste mene nez ja...  

Je nedosazitelny a to je to, co me na nem tak laka... ta jeho absolutni netecnost k me osobe... 

i kdyz me telo na nej reaguje strasne dobre, proste on to umi, vi to...  jen je to pro nej absolutni rutina, dotyka se me tak jako kazde jine, neni v tom nic osobniho, co by se tykalo jen me...

a ja cim dal vic potrebuju citit, ze ten clovek je se mnou, protoze chce byt proste jen se mnou... protoze jsem to ja a ne jen zensky telo, prijemna spolecnost....

zvlastni, davam mu tolik, kolik jsme nebyla schopna dat nikomu rok a pul. nevi to, neuvedomuje si to a hlavne se svym pristupem nema sanci si to uvedomit, a hlavne, ani nechce, nestoji o to...

 

 

 

 

---

5.01.2009

povzdech

prvni ctyri dny tohohle roku, sileny tak, ze jim stale neverim... 

s despektem a odevzdanosti  jsme privitala novy rok. bez ocekavani, az se desim sama sebe, jak chladna jsem...

ke vsem a vsemu...

 

---

18.12.2008

nejde vstoupit dvakrat do stejne reky aneb crazy american guy v londyne

sobota. pobiham sama po Camdenu a snazim se nakoupit co nejvic blbosti...  druhy den v londyne a opet jsme v camdenu, proste to tam miluju... uz je tma, premyslim, ze v sedm se mam opet setkat s Teoretikovou segrou (T.s.) a jejim pritelem... zvoni telefon, muj druhy telefon, nezname cislo... zvedam to. Nicholas. prave se probudil. svym zpusobem nechapu, jak mohl prospat tak krasny slunecni den, ale z ranniho mejlu vim, ze byl na party a sel spat dopoledne. domlouvame se na setkani, rikam mu o happy hours na skvely drinky primo v camdenu, ale je to jen do osmi vecer, muze tu byt nejdrive za hodinu a pula neco. je 17,30. rikam, ze se musim domluvit s prateli a ze mu zavolam nazpet. Volam T.s., ktera mi oznamije, ze uz maji po muzikalu Editf Piaf a jsou uz okolo Tottenham Court Road, kde jsme domluveni se potkat ve trictvrte na sedm nez se pujde na veceri s prateli jejiho pritele. Rikam, ze volal nicholas, ptam se, jestli muze jit s nami a jestli se s nimi muzu potkat driv. Odsouhlasime si to a ja volam zpet Nicholasovi, tedy spis na mobil jeho kamarada. Az pozdeji zjistuju, ze nicholas zadny mobil sebou na cestach nema. Domlouvame se, ze prijde za nami. Neznam jmeno hospody, ale je to okolo Tottenham stanice metra, ptam se, jestli vi, kde to je, rekne, ze prece v londyne kdysi zil...  rikam mu, ze mu zavolam, az budeme v hospode a reknu mu presne adresu.

Citim se silene, zbesile, s nove nakoupenymi blaznivymi taskami a spoustou dalsich zbytecnosti.... a v ocekavani. Rychle probiham celym camdemem k metru.  Jsem nervozni. Vystupuji na Tottenhamu a zjistuju, ze nervozitou se mi chce strasne na zachod, rozhlizim se, jestli uz tu neni T.s. s pritelem, ale nevidim je, tak rychle mirim do mekace na toaletu, jeste ani nejsem na toaletach , kdyz mi prichazi od T.s. sms, ze stoji pred divadlem.  Stale jeste porad zasnu, jak mi vsechno v lodnyne vychazi, jak vsechno klape s neuveritelnou presnosti, jak vsechno silene nahodne naprosto neuveritelne vychazi. Porad se mi tomu nechce verit, jak kdybych i stale neverila, ze tu vubec jsem. Z mekace uz opet vybiham. Vlastne kdykoliv jsem sama, spis jsem v poklusu nez abych jen klidne sla.... jeste ani neprejdu prechod k divadlu a uz vidim T.s.  na me mavat a jit mi naproti. Porad usmevave, porad se smejici absolutne vsemu... Porad se snazime mluvit anglicky, aby jeji pritel rozumel, ale obcas proste kdyz nahle jedna pronese jedna necekanou poznamku ci komentar v cestine, druha automaticky a nevedomky odpovida zase cesky. porad se za to vzajemne hanime a peskujem se, ale proste to nejde, materstina je nejsilnejsi. Jdem smer k hospode. T.s. ani jeji pritel tam jeste nebyli, tusi jen kde to je.... zvoni mi telefon. Nicholas, chce vedet presnou adresu, snazim se mu to vysvetlit, ale neorientuje se,tak mi predava sveho kamarada, abych to vysvetlila jemu, to je na me moc a predavam T.s. telefon, aby to vysvetlila ona.

Hospoda mala utulna. Nekde si musim zjistit jeji nazev....

Stale neverim. Stale nejsem schopna prijmout skutecnost, ze prijde, ze ho uvidim. Mizim s T.s. na toalete a snazim se dat trochu dohromady, spis neuspesne...  T.s. mi doporucuje k piti nejake ovocne pivo a me to prekvapive chutna... Pratele jejicho pritele maji zpozdeni a tak se prekvapive nejdrive okolo pul osme objevuje Nicholas. Koukam jak prichazi od dveri, poznava me a ja poznavam jeho... Nevim, co mam delat, vlastne jsem v soku, protoze mi to prijde tak neskutecne. kdyz me objeme a polibi, jak kdyby jsme se nevideli mesic...  prvni chvile jsou jak ve snu, nic si nepamatuju. nejdrive sedel naproti me, pak po prichodu dalsiho cloveka se s T.s. zmackneme bliz k sobe a nicholas si preseda po me levice... a hned me obejme a znovu polibi... a ja se vlastne jen uculuju jak debilek... Je to prijemne, jeste ted to porad bylo prijemne pro vsechny. Nicholasovi chutna me ovocne pivo, pozdeji si ho objednava taky a nakonec uz pijeme z jedne sklenicky...

po prichodu dalsich lidi menime stul za vetsi... a Nicholas zacina byt nejkomunikativnejsi ze vsech, stredem pozornosti, proste je jako vzdy extremne pratelsky. nejdrive se jen tak nenapadne dotykame... ruce polozene na lavici, na ktere sedime, vedle sebe a dotykame se jen hrbety nasich malicku... pozdeji uz vzajemne propletene ruce stridame na stehnech nas obou... a polibky jsou castejsi... Zapovidame se s jednim typkem o zemi v dali, shodou nahod zil nekolik let na stejnem miste jako ja tehdy par mesicu, hned na iphonu najde mapu a ukazujeme si znama mista....  ptaji se, kde jsme se potkali, nevnimam, co nicholas rika a az pozdeji mi T.s. prozradi, ze rikal, ze jsme spolecne nataceli porno. Rozesmeje me to, jak je to pro nej typicke a uvedomuju si, ze musim byt vnimavejsi, co rika, protoze ja jsem jest eschopan rozeznat, kdy zertuje a kd yne, ale oni ne, uz si uvedomuju, proc se ty lidi divne divali, nepochopili, ze to byl vtip...  za chvili udela nejaky podobny vtipek, ale tentokrat to pochytim a stihnu zabranit dalsimu nedorozumeni....  Tu "cizi" spolecnost citajici tri lidi, kteri se o nas nejdrive dozvedeli, jak spolu budeme cestovat do lisabonu a dal..   prekvapi je, kdyz se zjisti, ze se vidime vlastne po dvou letech. co na to rict, celou dobu se u stolu chovame jak zamilovany parecek navic se chovame na mistni pomery nevhodne, uvedomuju si to s roustocim poctem polibku, ktery si neustale vymenujem, s neustalymi doteky... ale nedokazu to korigovat, uzivam si to, strasne si to uzivam, je to tak prijemne, opojne, jsem jak zfetovana jeho pozornosti....  zcasti urcite i dusledek prilis dlouhou absenci jakychkoliv doteku za tak moc mesicu....

Vsichni si objednavaji jidlo krome me, nejsem hladova, jako vzdy proste jen v nekterych situacich nejsem schopna jist... ale ujidam hranolky z talire T.s., kdyz si od ni hranolku vezme i Nicholas, vsechny dalsi hranolky, co beru z jejiho talire davam do ust nicholasovi, uzivam si to, ze ho krmim... postupne vsichni ochutnavaji jidla druhych... uzasny zvyk, ktery bych hned zavedla u nas...     na prvni pohled to vypada, ze se vsichni skvele bavime, ale vetsinou je slyset jen Nicholas. T.s. neni dobre, zacina byt podrazdena, rika, ze je tu na ni prilisny hluk, rika, ze se k sobe s nicholasem skvele hodime, protoze on stejne jako ja mluvi tak hrozne hlasite... smeju se, protoze s nim takova rozhodne nejsem, s nim jsem jina, tak uplne jina, spis ticha, naslouchajici s usmevem, castecne zpusobeno tim, ze mu snazim rozumet, ze je pro me tezky bejt pohotova a vyrecna v jazyce, ktery porad umim dost mizerne...    ale citim, jak je T.s. nervozni, ze se ji nelibi situace, ktera vznikla, kdy Nicholas je omylem stredem pozornosti... uvedomuju si casto jeho nevhodne poznamky, ale nejde zastavit, u poznamky ohledne bolesti hlavy T.s. rekne, kdyz to prelozim dost naturalisticky, ze by mela jit se svym pritelem na toaletu a zasukat si, uvedl do rozpaku nejen ji, ale jejiho pritele a vubec si toho nevsiml, snazim se ho na to upozornit, naznacit, ale vubec na to nereflektuje, neuvedomuje si.... mrzi me to.

Spolecnost odchazi. loucime se a ja se T.s. uz ted trochu omlouvam, ze nicholasovo chovani.... Zustavame s Nicholasme sami a vlastne nase rty neopousti rty toho druho, kuzi toho druheho... pripadam si jak pubertacka a kdyz me nicholas po chvili upozornuje na podobny parecek naproti, ktery je o spoustu let mladsi nez my, uvedomuju si, ze se chovame uplne stejne, je mi to jedno, je mi krasne, uzivam si to.... delam fotky, na ktere, kdyz se divam zpetne, tak jsou proste nadherne a ja byla stastna.... jsem vzrusena a kdyz on mi vezme ruku a polozi si ji do klina, uzivam si jeho vzruseni jak mala holka, co poprve citi erekci chlapa pres kalhoty....

nechce se mi  odchazet, ale musim stihnout jedno z poslednich meter.. jdeme spolecne na metro, v tesnem objeti... a kdyz odjizdim a koukam se za nim. stale vlastne neverim, ze se to stalo...  a jeste pozdeji si uvedomuji, ze jsme se vlasnte nedomluvili na zitrku... doufam, ze si pamatuje, ze par dni pred tim jsme domluvili mejlem, ze na me pocka v lisabonu na letisti...

 

 

---

4.12.2008

musela jsem se zblaznit...

mam seriozni cestovni horecku. uz od utery, kdy jsem si v jednu rano koupila letenky....vylet na par dni a jsme z toho snad vic nervozni nez kdyz jsem odlitala na par mesicu....

teprve od vcerejska vim, ze uplne neznamy clovek me necha u sebe v londyne prespat... a co bude za dalsi dva dny v lisabonu je mi zahadou.... 

lisabon... a par dni s nicholasem. mozna, je to tak nejista, ze bych si na to ani nevsadila. pres mesic se dohadujeme, ze spolu stravime nekde par dni pri jeho dalsi ceste kolem sveta a nejsme schopni se na nicem dohodnout... na nicem na nicem....  a tak  se vlastne podvoluju a jedinej duvod je, ze proste potrebuju zmenu, konecne jsem sekla s praci, konecne alespon chvili volno, ale nevim kudy kam...

cim dal vic mi ten chlap leze na nervy a to jsme se  s nim jeste ani nepotkala.   vim, ze nelze vstoupit dvakrat do stejne reky, ze to nikdy nemuze byt pekny tak jako pred dvema lety...  a presto do toho jdu, jak kdyby porad cely muj zivot byl jeden kruh a ja donekoncna budu hledat svuj klid, ktery nachazim vzdy jen po svym silenych uletech, rozhodnutim, ktere nedavaji smysl...

nechci zustat sama, ale nachazim ve sve ulite singl zeny zvlastni poteseni, citim se v bezpeci a tim padem jsem i v klidu, spokojena se svymi vsednimi dny, protoze prestoze mam pocit, ze nemam nijak nabity program, permanentne nestiham, odmitam ruzne akce a setkani. vsednost me prijemne uspava, i kdyz na druhou stranu se proti ni bourim svymi necekanymi a neplanovanymi akcemi....

proc se ksakru nebalim... proc jedine, co je v mem kufru je spacak!!!

jaky je muj plan na pristich par mesicu... nestresovat se plany, tedy ani zadne nedelat :)

 

---

28.10.2008

sberatele

zavolal, jako vzdy, najednou, z niceho nic a ja uz se smeju do telefonu... vim, co bude... nasledovat.

prijel zase pozde, pozde vecer, zase hned omluvne zahlasil, ze bude muset rano brzo vstavat kvuli jednani... jako vzdy..

premluvim ho, ze nejdrive budeme pit lambrusko... 

premluvim ho, ze si zahulime, alespon trosku...

mam chute, sesbirame drobne a jdem do vecerky u baraku a ja dobredu rozhodnu, kolik drobnych muzem utratit... nachazime ty spravne susenky, ktere stoji prave tech 17 korun...  a pak se prochazime kolem bloku a kourime, dostaneme chut na kafe, ale nevime, jestli nam budou stacit penize...  zamirime do prvni otevreneho podniku, nevime, jestli nam penize vyjdou, pomalu upijime, on kafe, ja kapucino... a napul jednu matonku... :)  z jedne sklenicky, kterou vrchovate naliju a pak oba zaroven se z ni z ni napijeme... 

vracime se a oteviram flasku vina, ktere privezl... vzpomenu, ze jsme v tom podniku nechala ty susenky... 

vypravi mi o tom, jak je ted zamilovany... neodpustim si sve narazky... a on reaguje jako vzdy... "nikdy si me nechtela" usmivam se a naoko se branim, ze to prece neni pravda...  oba vime, ze to neni pravda...

je mi fajn...

jdeme spat...

ve tme, kdy vidime jen obrysy toho druheho davame obliceje k sobe, pomalu se k sobe pritisknem...

vim, ze usnu prvni, ze se bude divat do tmy na me...

kdyz se rano probudim, jsme od sebe otoceni zady, kazdy na sve strane postele, obejmu ho ze zadu a pevne se k nemu pritisknu... 

po chvili se otoci ke mne a lezime jen tka v objeti... pak vstane, jde do zachod, do koupelny, do kuchyne.. ritual.. a ja posloucham vsechny ty zvuky, se zavrenyma ocima, vychutnavam si je, uz je tka duverne znam... vim, co bude nasledovat, tesim se na to... ma nejoblibenejsi cast...

prijde, sedne si na okraj postele a bude se na me divat, da mi pusu...

pak si vezme veci a ve dverich do pokoje se zastavi, vzdy se zastavi.. n chvilku... otoci se smerem ke mne... chvilku se diva, mozna i neco rika...    ja z privrenych oci ho vic citim nez vidim, ten stin ve dverich, to zastaveni se...

 

odpoledne vola... ze moc dekuje, ze to byl oc prijemnej vecer.... rikam, ze fakt byl,  byl skutecne hrozne prijemnej... to, ze volal bylo jen potvrzeni si, ze se nam to nezdalo, ze to bylo skutecne takove, necekane jeste lepsi nez kdy jindy...

ona o tom nebude vedet, nerekne ji to... dokonce jsme mu dala darek pro ni, protoze jsme to mela dvakrat a jemu se to libilo, tka jsme mu to venovala, ptala jsem se ho, jak ji vysvetli, kde to vzal, rekl, ze to nejak udela...   prala bych si, aby to jednou fungovalo tak, ze by mohl rict, ze je to ode me a ona vedela, ze ja ji neohrozuji, neznam ji...  ale tak nefunguje a nikdy fungovat nebude...

*pjsk*

o par tydnu pozdeji, nekdo jiny, jiny vecer, jiny rozhovory.. jedna z prvnich veci, kdyz prijel rekl, ja jsem se tak tesil, ja si u tebe vzdy tak odpocinu, tak se vyspim... neverim, mam pocit, ze vubec nespi, taky brzo rano vstava... taky me vzdy obejme... jen jsme vic odtazita, protoze mam respekt z jeho touhy, kterou obcas neovlada natolik, abych ho nemusela kontrolovat.. posloucham o jeho pritelkyni, o jejich problemech, jsou spolu uz dele, pochybuje, priznava, ale zaroven porad zustava. zodpovedne. vim, ze by mi stacilo malo, abych vsechno pekne obratila vzhuru nohama, ale pochybuju, ze by to nekomu skutecne pomohlo a tak to kontroluju. vim, ze je za to vlastne rad... o to pevneji me nekdy obejme... a rano, uplne stejne ho zezadu obejmu protoze ja tim rikam vic nez spoustou slov... a pak se tesim na to stejne,.. na posledni polibek na rozloucenou, na slova ktera skoro nevnimam a na to zastaveni se ve dverich...

*krb*

 

pokaydz pak usnu, strasne klidna, stastna... 

sbiram tyhle momenty, tyhle pocity... 

tak jako i jini...

 

 

---

27.10.2008

potrebuju kricet

napsala jsme v patek Tulakovi, jak kdyby mohl rozumet...

prilis mnoho lhostejnosti, tvrdosti a prazdnosti v mem chovani, v mych slovech... potrebuju mit energii, abych mohla kricet radosti, bolesti, touhou... jedno jaky duvod, ale kricet... 

dneska jsem brecela, po strasne dlouhy dobe, u filmu. Pokani...

tak dlouho jsme se hrabala filmy, ktery si dneska pustim a nakonec spise ze znouze jsme si pustila tento...

uz jsme ho videla v breznu, v kine, se svym ex, taky jsem brecela, i kdyz uz jsme vstavali a temer odchazeli a ja porad brecela a klepala jsme se u toho, ze me muj ex najednou pevne objal a utesoval... tehdy jsem ho za to mela strasne rada...

ten stejny ex, co mi zkazil me letosni narozeniny... ktery jsme si chtela po dlouhy dobe uzit, oslavit je... a on to sobecky posral a ja mu rekla, ze me poprve zklamal jako clovek...  

zacla jsem zase cist, zase chodim behat do fitka, vychutnavam si saunu, at uz pozde pred pulnoci sama, nebo kdyz pokukuju po peknych telech mladejch hosiku a musim se smat jejich pitomym rozhovorum... 

potkavam se s lidma a snazim se jim delat radost,  dari se mi to. a dela mi to radost.

uz zase dlouze resim, co si rano oblect, aby mi to sluselo... 

uz zase nakupuju, smeju se u toho, kdyz to doma vybalim a neni to kam dat...

dvakrat jsme se potkala s Krakonosem, vzdy me pevne objal a ja porad vlastne nevim proc to dela... rada posloucham ty pekny veci, co rika...  nenalhavame si, vime, jaka je ta druha, mene hezka, stranka veci...  nejlepsi jsou ty veci, co si rikat nemusime...

dalsi telefonat s Vseznalkem... porad stejne, tri roky stejne telefonaty...

dalsi navsteva Teoretikovy sestry, pro ktere musim vymyslet jine jmeno, protoze je nam spolu hrozne dobre... casto mluvime o tom, ze bychom spolu rady zily, obe heterosexualky, ale presto nas spolu bavi hrozne byt, porad si pisem, vymenujem nazory a neuveritelne krasne se shodojem, snime o stejne ulitlych vecech, zivote... 

tak dlouho jsem premyslela, kdy pojedu navstivit nicholase do NY az od neho prisel mejl, ze prodava byt a bude zase chvili cestovat po svete... a tak jsme mu konecne napsala ... konecne po vice jak pul roce... a odepsal hned... coz by bylo pekne, kdybych si daleko vice veci nevycetla mezi radky toho mejlu...  jeste horsi bylo, kdyz me autorizoval na facebooku... a ja najednou mohla videt celou zaplavu slecen, ktere by bylo lepsi nevidet... ja krasne si rikat, ze je mi jedno, s kym spi den prede mnou a s kym spi den po mne.... ale kdyz to najednou clovek vidi, konkretne... tak se mi z toho zvednul zaludek...  jak mi to najednou prislo povrchni...  ano, vim, proc jsme ho chtela, vim, proc jsem s nim chtela.... (zvlastni, ez uzivam minuly cas, jeste pred tydnem bych pouzila cas pritomny) ... chtela spat....  ale uvedomeni si, ze byt s nekym, koho jinak nez fyzicky vubec nezasahujete, neni pro me najednou vubec pritazlive... 

piju hodne kafe...

mam dlouhe vlasy, alespon podle nicholase, ktery mi napsal, ze me diky nim vubec nepoznal...

stranim se chlapu, u kterych citim jakekoliv ocekavani... z jejich strany ke mne.

ctu a divam se. nepisu, nic. zadne mejly, zadne smsky. krom tech par Tulakovi, nebloguju.

rozumim svym proc. vim, co je ve mne, chapu, ve sve chovani, uvedomuju si priciny i nasledky.

jen se stale nedokazu rozhodnout...

 

 

---

2.09.2008

praguefornication

a tak si uvedomuju, jak moc se bojim starnuti...

ze problemy s vahou jsme zacla mit ve chvili, kdy jsme zacala mit problem sama se sebou...

navenek jsem jak jistota usmevu, ackoliv casto ironickych, vtipku, ktere jsou uvnitr cynicke a smutne...

uz nevim, co je pravda a co je jen utek...

a tak prestanu hulit, ale mam takove silene bolesti, ze zjistuju, ze brufen je to nejlepsi uspavadlo, jaky znam... 

ze nechutenstvi je jen volani myho tela o pomoc... 

potrebuji byt pod tlakem, abych zacla delat rozhodnuti... 

me sny... ktere jsou jen sny.

jsem cynicka a prazdna, proto travim osamele noci...

a zvlastne boli slyset divoce bit druhe srdce vedle vas, protoze to vase je v klidu...

provokuju, aniz bych chtela, proste mi to tak nejak zvlastne jde, jak je to najednou snadne, , vlastne se mi hnusi, castecne jimi svym zpusobem opovrhuji, protoze nekde je nekdo, s kym tvori par, presto je mam rada. dela mi dobre, ze me maji radi, ze jsem jejich slabosti, jejich tajemstvim.

laska je ta nejzradnejsi droga.

 

 

 

---

7.08.2008

proč se u me nic nezmenilo... - do vetru...
tahle trava hrozne stipe... ale vlastne tim dava najevo, jak silna je, jak dokaze zapusobit...

zvlastni, jak se i obycejne prezvykovani potravy stane neuveritelnym zazitkem...

 

 

 

chybi mi ann a rulisa.

---

6.08.2008

pocit...

najednou se zacnete dusit, srychlite chuzi, vas vyraz v obliceji zacne byt agresivne zoufaly, nevite, kde se to najednou vzalo.... to, co vas najednou tak dusi a zene vpred, jak kdyby jste prestali ovaldat sve telo, sve mysleni, jak kdyby najednou nekdo z venku, nekdo cizi, programoval vase mysleni...

 

rozezira vas to fyzicky zevnitr...

citis jeste vubec alespon vlastni dotek?

 

---

2.08.2008

sms

Vypaluju si mozek abych mohla spat..

23:17

 

zdalo se mi o nem, predevcirem.. byli jsme v mistnosti a sli jsme kazdy spat do jine postele... a ja se zvedla a chtela jsem si prilehnout k nemu, ale on me odehnal...   nemohla jsme tomu uverit, odehnal me...

chtela bych spat a mit hezky sny

moji znami by neverili, ze tyhle texty pisu ja. 

me druhe ja 

---

sms

Vypaluju si mozek abych mohla spat..

23:17

 

zdalo se mi o nem, predevcirem.. byli jsme v mistnosti a sli jsme kazdy spat do jine postele... a ja se zvedla a chtela jsem si prilehnout k nemu, ale on me odehnal...   nemohla jsme tomu uverit, odehnal me...

chtela bych spat a mit hezky sny

moji znami by neverili, ze tyhle texty pisu ja. 

me druhe ja 

---

je to porad dokola...

dva dny po sobe se rano probouzim vycerpana, unavena ze svych snu...  vydesana zjistenim, co vsechno v my hlave je..

Moje sny, kratke, divoke, plne naznaku bych demonu a snu. nekdy mam pocit, z se probouzim sna uz po deseti minutach...

pres den i praska hlava bolesti, nemam rada den, osvobozuju se a uvolnuji se jen v noci... tak rada se divam, jak se stmiva...

casto sedim na okennim parapetu v kuchyni, koukam do ulice, do protejsich oken, casto kourim a posloucham hudbu...

kdyz zijete sami, zacnete si vic nez kdy jindy povidat sami se sebou, vest rozhovory s prizraky... 

jsem sebedestruktivni-

dnes jsem se o sebe zacla bat, velmi bat, bylo mi zle, fyzicky a vedela jsme, zepricina je psychicka, ze vsechno je jen v my hlave, ze  jen emocne vypjate okamziky me uspokojuji...

vzpominam na vsechny ty kranse  a stastne chvilky v poslednich tydnech. byly tak necekane... a blo jich tolik, ale stridali je jen hluboke pady do beznadeje...

 

---

25.06.2008

divny, ze neni uplnek

kdy to zaslo. 22. jak jinak. vynechme šeď a omacku prvnich tri dnu. zatim. to volala segra, ktera jinak nevola, protoze my si proste nevolame, neni potreba. a ja si uvedomila, ze i kdyz se k sobe chovame hodne macessky, tak se mame rady, jen si to nikdy nebudeme rikat, nikdy se tak nebudem k sobe chovat. Ale je to tak, skryte v jinych vetach, vsech tech jedovatych a skolibych poznamkach, protoze v nas rodice nevedomky vypestovali velkou vzajemnou soutizivost. 

muj exex, co s nim uz 9 let nejsem, ktery mi nejdrive napise, jak bude kousek ode mne na skoleni a ze budem spolu chodit na obedy, tak pak se nestavi a kdyz se ho na to zeptam, tak rekne, ze jsem nejaka divna a vsvetlil to jen tim, ze jsme o nem rekla nejakou blbost, kterou si ani nepamatuju a ja se s nim odmitla dal bavit, tak se  domahal komunikace..  marne. ani pismenko nedostal

vcera napsal F., po dlouhe dobejsme byla online na skypu. zname kecy bla bla, ale protoze jsme spolu dlouho nemluvili, trochu se rozpovidame az najednou z nej vlastne vyleze, ze ma pritelkyni a halvne, ze se bude po par mesicni znamosti zenit. jsme v soku. ptam se, jak dlouho spolu jsou. rika ze asi pres 7 mesicu. uf, pocitam a musim se smat. to jako ze spolu jsou presne tak dlouho, co jsme se u neho doma po sobe valeli polonazi a ja mela dost velkej problem se z toho bytu vyhrabat driv nez si to rozdame... a pak jeste dalsi dva mesice jsem odmitala jeho opakovane pozvani vsude mozne...  vtipne, radeji jsem nerejpala a zas si pomyslela neco o tom, jak jsou nekdy v tomhle chlapi bezelstne hloupi.. ale napsal jsem spoustu milych vet a prani...   shodou nahod jsem si na nej v posledni dobe nekolikrat vzpomnela, ze bych se mu mela ozvat, ze jsme mu to nekolikrat slibila, ale vlastne se mi s nim nikam nechtelo...

a dneska. po 8 mesicich mi napsal Teoretik, schvalne jsem se divala do historie icq, kdy jsme na sebe naposledy promluvili... 22.10.2007. Nepocitam jedno ahoj, ktere jsme si rekli, kdyz jsme se "omylem" potkali u jeho rodicu, kde jsme byla s jeho segrou. Koukala jsem na to a nevedela, co mam vlastne napsat na to jeho "jak se mas?" a jestli vubec napsat, uz dlouho jsem rikala, ze si nemame co rict, tak proc zacinat komunikaci... odepsala jsem, chvili jsme si vymenili par tnicnerikajich informaci, prihlasil se na prava dalkove a dostal se... vecny student... Bylo to tak vzdaleny, tak jinde.

Typek ze Silvestra, skoro mu muzu rikat, pan Vytrvalej se taky ozval...  s nim snad budu vecne chodit do kina...  Nekdy mam pocit, ze snad zkousim, co vydrzi, kdyz s nim mluvim, skoro hledam hranice, co je schopen vsechno ustat, nedelm to z nejakeho zleho umyslu, proste nevedomky "strilim ostrou munici" a myslim, ze me takhle odpovidat chlap, tak na nej seru...  ale zarovne, protoze je mi to cely hodne ukradeny,  tak velmi casto strilim i do vlastni rady.

Ridis volal uz vcera, aby jsme so domluvili na inliny a me je jasny, ze s jeho novym objevem, o kterym se mi radeji ani nezminoval, to neni takovy jaky by si pral...     vtipne je, jak si vsichni mysli, ze my dva spolu neco mame, protoze spolu travime tolik casu a nas to bavi pozorovat, jak malo staci k tomu rozjet jednu velkou masinerii drbu...   kter yjsou uplne mylny...

A protoze jsem prisla domu brzo uz druhy den pokracovala jsem v odepisovani na mejly, co cekaly na odpoved nektere vic jak pul roku, nektere jen dva mesice...  a pak hlavne cisteni posty, uklizeno a promazano zatim jen 400 mejlu, ale co uz, postu si tahuju doma do outlooku tak jednou za 14 dni, ctu si ji sice kazdy dne, ale nestahuju... a jak jsme tak uklizela, narazila jsme na mejl starej dva roky, od cloveka, co jsme ho nikdy nikdy nevidela, vzdalenost mezi nami taky byla par tisic kilometru, ale pred 11 lety v jedne internetove komunite jsme se dost potkavali...   nikdy bych nerekla, ze jsme se pratelili, nebo spolu nejak komunikovali, obcas jsme proste reagovali na sve prispevky...  meli jsme oba svuj specificky drsny styl komunikace...  tak jsem mu odepsala, protoze ten jeho starej mejl byl pro me takovej prijemnej silenej flashback.... odepsal za hodinu a zase strasne prijemnej mejl a veta, ktera me odbourala... "Pokud bys jela do statu tak mi urcite dej vedet, sice uz sme o nejakejch skoro 10 let starsi nez kdyz o tobe kolovaly historky z prace na L...., ale i tak by stalo za to poznat legendy z detstvi :)"   Je krasne byt legenda a ja si najednou vzpomnela, ze ja ji kdysi skutecne byla, aniz bych si to uvedomovala.

A tak jsem napsala i sve draha kamaradce, co se vzpamatovava z druheho nevynuceneho potratu, nasemu kamaradovi, ktery tuhle kamardku miluje vic nez vlastni zenu, spolubydlicim z me zeme v dali...

A do toho opet sms od Francouze, taky vytrvalej, i pres absenci odpovedi, vzdy jednou za tri tydne se ozve, jestli nekam nepujdem...  

Bylo Jana. vcera a tak jsem volala svemu ex, tomu, co jsme s nim byla na Gabin, na Pokani... hodinovy telefon, strasne prijemnej a milej...   dostal me, zeptal se me, jestli bych snim jela na dovolenou. zasnu a co jeho pritelkyne, rekl, ze by ji na to pripravil...   vubec to nechapu, ptam se ho, ze je to sileny, co kdyz se opijem a vyspi me se spolu. smeje se a rika, ze jeste nic neni domluveno, tak co uz resim takovy kraviny.. a co uz, tak bysme se spolu vyspali. smejeme se. zjistuju, ze to mysli vazne.  Nechapu uz vubec nic. 

a na zaver, Tulak, stal se zrovna strejdou, tka mi to napsal. je zvlastni jak informaci si vymenujeme. Jenze ja si uvedomila, ze me desi to, ze me jednou napise, ze je tata.     a diky tomuhle pocitu jsem najednou mela chut poodkryt neco co ze svych karet, nemam rada, kdyz to delam... navic oho vzdycky lituju....    zeptal se me, jestli nemam  lustracni firmu...

Nemuzu spat. protoze uz treti den jsem "cista"...   ale to je ta sed  a omacka tech tri dnu, o ktery psat nechci.... jenze bohuzel je to i dusledek.

Nebavi me psat, protoze mi to nejde, je to trapny strohy text, ale ja se potrebuju unavit, abych usla... protoze neni nic horsiho nez se hodinu prevalovat sem a tam a tam a sem... 

 

---

21.06.2008

kdo je divnej...

znate to, obcas k vam nejaka postarsi osoba zacne na vas mluvit.... v tramvaji, na ulici, ve fornte , v obchode.. a zcne mit bud nejaky nesmyslny dotazy, nebo zacne mluvit o pocasi nebo se vam zacne sverovat se vymi bolestmi noh... a vy si rikate, jezisi, zase nejakej senilni zmatenej cvok... a co kdyz jsou to jen ti, co se jeste poslednimi silami brani... co se jeste porad snazi komunikovat, aby nemeli pcoit, ze svet uz je nebere na vedomi....

 

co kdyz jsem pro ne divni mi, uzavreni ve svem izolovanem svete blikajicich monitoru ...

 

---

o deset dni pozdeji...

a ja si porad jen opakuji "musis prestat"

 

---

mezitim

kdyz tak okny do pokoje foukal vitr .. az se sachor ohybal...

prala si odletet s nim, odvat .. ze svy kuze...

a letet nad mestem jak Marketka od Bulgakova...

jen pryc od sebe...

zacinam byt paranoidni z oken naproti memu oknu...

sleduju sama sebe jeko ten sledujici...

 

temny obraz v me hlave 

---

MAM POCIT ZE UMIRAM ZEVNITR!

 

 

mam pocit ze zevnitr umiram....

 

 

ne, Candy si ted pustit nemuzu... 

---