17.11.2011
Jsem vadna, jsem jak rozbita hracka, se kterou si vsichni hraji, ale nikomu nepatri. Potrebuju nekoho, kdo me opravi....
Porad do meho zivota vstupuji muzi, ktere mam velmi rada a oni maji velmi radi mne, travime spolu cas, le ja pak sama odchazim a oni odchazi domu... domu... ale to slovo domu, porad nepredstavuju ja...
Vyhybam se tomu, ale porad je to stejne...
vim, proc jsem svemu zivotu dala rad, pevny rad, abych moc nebyla sama sebou, kdy bych se nad sebou prilis zamyslela, prilis premyslela nad tim, co se ve mne deje, nad moji historii...
Muj byt presne odrazi pravy opak mne, navenek vypada jako jeden velky chaos, neuveritelny bordel, ale kdyz otevrete skrin, najdete tam pedantsky poradek...
Potrebuju nekoho, kdo me opravi, kdo se nezalekne toho, co predstavuju navenek.
a.
28.09.2011
sen
zdalo se mi, ze se ozenil... D.2 ... sileny, jak je to dlouho, co jsme si uvedomila, ze mi na nem zelazi o torsicku vic ... vic nez je zdravo... a dneska se mi zda, ze se najednou ozenil...
o vikendu jsme resila s kamaradkou, ktera momentalne zamestnava hlavu malym potetovanym skretem se dvema detma, ktery navic byldi v praze, kdyz ona na morave... shodli jsme se, ze je to o tom, ze proste neni nikdo jiny... a ze navic ten punc nedostupnosti je strasne pritazlivy.... protoze ve chvili, kdyz nekdo projevi zajem, tka nas nezajima.... ale neco, co nemuzem mit...
mam pocit, ze jsme se dostali do faze, kdy se jedne druhymu vyhybame... jak kdyby tma bylo neco nevyrceneho... spontanni smicha rypani do vseho... jak kdybysme si to ted nemohli dovolit.
20.09.2011
**bez titulku**
Přečetla jsem si posledni zaznam, abych zjistila, ze po 7 mesicich bych napsala to same.
Neni potřeba blogovat, abych si vic uvedomoval svuj zivot, uzivam si ho, fakt si ho uzivam... ale vzdy, kdyz si clovek rekne, ze se se vsim smiril, tak se jak bumerang vrati stare "rány"
Co zabolelo v posledni dobe...
Davidek, muj večný tanečník, se kterým sjem propařila tolik nocí na parkete poslednich par mesicu... jen holt je proste mensi a drobnej a jestli nam neco nejde, tak to aby me bral do naruci a kdyz na sobotni akci, vzal nekolikrat jednu slecnu do naruci, tak me to proste strasne mrzelo.... ze me to zas vedlo k myslenkam, zhubnu, zhubnu ... nebudu jist, budu hubena... stacily dva dny, abych vedela, jak nesmyslne to je, proste tak jako on nevyroste, tak ja nikdy nebudu drobna.
Proč tu vlastne chci psat pocity, kterymi me naplnuji chlapi okolo me?!
Chtela bych se zamilovat, stastne.
7.02.2011
jak zaseknuta deska
Sedim ve vypusteny vane a ctu si svuj blog.. ktery je lepsi necist, protoze me strasne hazi zpet... do pocitu a vzpominek, na ktery uz jsem vlastne zapomnela, ale tohle je ozivuje a bohuzel nejen ty vzpominky, ale ty pocity, co jsem zazivala ...
Cist si radky o Nicholasovi, kteryho mozna za tri potkam zas na druhym konci sveta... mozna, nemuzu uverit, ze je mozny a znovu se to stane... nemuzu uverit, ze si porad vymenuju zoufaly smsky s Tulakem, ze udrzuju pochybny vztahy, jejichz smysl vlastne neznam...a nebo proste asi porad jen tajne doufam v neco vic..
A zaroven jsem totalne neschopna se k nekomu priblizit... a jen do me sbirky silenej pseudovztahu, ktery vlastne zadnymi vztahy nejsou, pribyvaji dalsi a dalsi exemplare a ja nevim, jak to delam, kdyz vlastne nechci...
Pritom uz se sebou nebojuju, smirila jsem se s kdecim, abych byla v pohode, abych si uzivala zivot v ramci svych moznosti co nejlepe... a myslim, ze se mi to vcelku dari, zivot ma rd, ze kteryho pravidelne vybocim nejkou silenosti, ktera ten rad vlastne udrzuje....
Ale .. porad je tu nejaky ale...
A o tomhle si cist nekolik let nazpet, to je proste sebedestruktivni....
Naucila jsem se s vecma srovnavat tak, abych nemusela blogovat, ale nezmenila jsem je...
27.09.2010
chtěla bych být zamilovana
.. a treba i nestastne. Jen zas citit, jak se mi protaci zaludek, jak mi busi srdce, jsem nervozni... Porad jsou sice v mem zivote ti, co tohle dokazou, ale uz je to jen takovy pozustatek minulosti a nebo jen lehke zachveni se, o kterem za hodinu nevite... Jedini dva, kteri mi to male zachveni dokazi zpusobit jsou zenati. Muj doktor a muj hlavni sef. No spis ten doktor. Zvlasnti jak jsou si vlastne oba podobni. Ani jeden neni zadnej krasavec, nic, co by vas vzhledove upoutalo na prvni pohled. jednomu 39, druhemu asi 38. Z obou je citit, ze nevera je pro ne nepripustna, jsou to zasadovi chlapi. A jsou si jisti sami sebou. Maji to v sobe srovnany a svuj zivot maji srovnany. Neuveritelny charisma u obou. Obouch si hrozne vazim a uznavam je jako autoriy, jako radce. A jeste mi navic dokazou skladat tak krasne koplimenty, ktere jsou skutecnymi komplimenty, ktere me tesi, ktere mi lichoti, me jako zene, me jako osobnosti... a navic ty komplimenty nemaji zadny skryty sexualni podtext. Libi se mi se jim libit. Zensky libit. Kdyz to oceni, tak jak ocenite krasny obraz v muzeu. Uz tolik let usinam sama, ze je mi samotne tezko tomu uverit. Nikdy bych neverila, ze budu tak dlouho sama. A asi to bude jeste dyl...
28.06.2010
živote vpřed!
vubec nevim, co tu delam, proc pisu, proc chci psat... a kdo to vlastne cte... jen strasna chut, protoze jsem zrovna resila, ze jsem si pridala Krakonoše do pratel je 122 ... zas ta 22... poznali jsme se 22 :) strasne me to rozesmalo a chtela jsem najit, kdy jsme se poprve videla a vedela jsme, ze jsem tady o tom psala.... chvili pred tim nez mel prijet... a jak jsme to hledala tak jsem cetla a nemohla uverit tomu, co jsem vsechno napsala... a hrozne se mi to libilo! po dlouhy dobe se mi libily texty, co jsem psala v lednu a unoru 2008... vetsinou, kdyz se po sobe ctu, tk bych si nejradeji vymachala hlavu ve studeny vode, jak se porad motam v kruhu a jeste si to uzivam... stejne jako si uzivam svuj neskutecny bordel v byte.... a hrozen se mi libilo, ze muj kolega rekl, ze ke svemu bytu pristupuju jak k umeleckymu dilu... a ze to valstne vytvarim umyslne... a do haje, on ma pravdu! .) jak se mam... vlastne krasne, uzasne, zlobi me sice cely telo... a zlobi me moje sny, protoze mi tak krute ukazuji to, co se mi v ty hlave mota a co si nechci pripustit... ale zaroven zazivam takovy krasny veci, takovy krasny rozhovory, takovy vyhraneny situace.... a ja si to vlastne brutalne uzivam... to jak tu sedim v bilych dzinach, co jsme si koupila pred rokem a pul a jeste je nemela na sobe r esim, jestli v nich nemam velkej zadek... jestli na ne nejsem tlusta... a chvili pred tim si zkouset kratke sortky a zjistovet, jestli nejsou fakt moc kratinke a jestli nemam na to celuitidu.... jakoze ji mam, ale jeslti je to moc a nebo primerene :)))) misto toho abych uklizela...zitra prijede tatinek po pul roce prespat a ja mu pak nebudu mco omlatit o hlavu ten bordel, co dela v mamine baraku, kdyz vidi, co tu mam ja.... ale timhel obtezuju jen sama sebe... ze jo :))) jezisi, jak popsat ty euforky z niceho... euforku z toho, ez ja jsem ja... a ze i kdyz bych si nekdy nafackovala, vymachala hlavu v ty studeny vode a nejradeji na sebe seslala skutecny problemy, kdyz obcas tak mudran..... ale ja se mam kurva rada a mam rada svuj zivot, to jak ho ziju... to, jak dokazu lidi rozesmat.... vzdyt je to dar, at to zni sebe namyslene a neskromne... a precetla jsem letos uzasny knihy.... naprosto uzasny, tak uzasny knihy jsem neprecetla uz hodne dlouho.... a strasne flirtuju.... strasne, desim se az sama sebe... ale na druhou stranu to snad mam pod kontrolou... no a libala jsem se s holkou... to uz jsem taky neudelala par let... a mam zase hroznou chut udelat neco silenyho... treba odjet do vietnamu s jednim blaznem, co ho vubec nezajimam .) a zitra treba storky o mych byvalych a vikendu s nimi... psani je uzasna terapie :) me clovek fakt musi mit rad, vzdyt ja jsem takovy maly neskodny blazen....
3.05.2010
backround
tisice myslenek se mi tristi v hlave.... a tuzby zustavaji uzavreny hluboko... a kdyz vyjde vzdech... preju si abych si ho nezpusobila sama... kdyz se kreci chveju... nevim, komu jsou venovany... kdyz usinam, nevim, na koho bych si prala myslet a pri tech myslenkach necitit i horkost... kdyz necham svoji slabost projit svym telem a dusi... a nehledam u nikoho utechu... protoze neni nikdo, kdo by ji skutecne poskytnul.. davam napovedy... vypravim... ... a stale cekam... kdo pujde hloubeji... kdo zacne cist... ve mne... kdo uvidi... co vidim ja... a nekde tam na pozadi bezi tiche "prosim"
7.04.2010
zklamani
cele odpoledne, cely vecer to nemuzu pustit z hlavy. je mozne, ze jsme se v tom cloveku tak zklamala... ja mozne, ze by mi skutecne lhal....?! je mi z toho fyzicky zle... zaladuek uplne na vode, jak tomu nemuzu uverit... jsem skutecne az tka prilis naivni... bezelstna.... blba! jenze jak jinak si to vysvetlit, jeden z tech dvou lze.... a pri predstave, ze mi lhal muj mladicek..... a hlavne skutecne nechapu PROC ... proc v tak vlastne bezvyznamne udalosti, protoze pokud je to tak, jak rika druha strana, tka by to prece bylo pochopitelne.... lhat prece nemelo zadny vyznam.... nerozumim tomu, nici me to... navic to nasobi vsechny me negativni myslenky poslednich dni... nemuzu se od toho odpoustat, proste tomu nerozumim, nedokazu to pochopit, at se na to divam z jakehokoliv pohledu.. PROC chci ho pozadat o vysvetleni, jenze jestli mi lhal, jake vysvetleni vlastne muzu cekat... co mi na to muze rict... at uz napisu jen jednu jedinou vetu, tak budu vypadat jen jak nejaka stihacka... ... sla jsem na veceri s absolutni nechuti k jidlu... ... po dlouhe dobe, ze si ani nepamatuji, kdy jsme to udelala naposledy, jsem si nalila vodku a dzus a popijim sama doma... ... snazim se najit odpoved, rozumnou, vse vysvetlujici odpoved... boze, jak ja nesnazim tohle svoje blogovani... jenze jak jinak to ze sebe dostat... .. ten muj usmev a vtipky... jak ja nekdy nesnasim to sve druhe ja.... prijdu do prace a hned s umsevem na prochazejiciho kolegu prohodim, jak je obdivuhodne, jak dokaze chodit porad tak sklesle... proc i kdyz je mi sebehur, tak porad hraju tu svoji roli.... jak kdybych z ni neumela vyskocit... nesnasim, jak se porad opakuju... nesnasim, kdyz mi lide rikaji, ez jsem nestadardni... do haje, me to tak zere, zevnitr.. stala jsem na zastavce, prijela tramvaj, ja se divala, jak lidi nastupuji, otocila jsem se a sla domu pesky... kde je chyba, nechci verit, ze jsme nejake vadne zbozi... ja nejsem porouchana kde je ma jedna cigareta za tyden... najednou jsme si zvykla na jednu cigaretu pred usnutim... pak najednou uz to byly dve... ted uz kourim treti v rychlem sledu za sebou...
opakovat se ... do haje, ten nazev uz tu byl
pokalikate uz... zas to bolestne uvedomeni si... krute priznani... kdyz jsem rano potkala kolegu a uvedomila si, ze on se stejne napadne nenapadne snazi, tak jako ja se snazim smerem k tomu svemu mladickovi... ale at se snazi sebevic, tak z toho proste nema sanci nic byt, protoze tam proste nic neni... desi me, ze mladicek se na me mozna diva uplne stejne jako ja na toho kolegu... zaclo to uz vcera vecer, neco jsem resila a na neco jsme se ho zeptala, chvili mi odpovidal a pak ve chvili, kdy jsme se s nim rozloucila, tak proste neodpovedel, pritom si to zaslouzilo minimalne slusne rozlouceni. ale nic. lhostejnost. nezajem. po tech letech si myslim, ze uz dokazu docela realne zhodnotit situaci. znovu jsem zapremyslela i nad Tulakem. jak dlouho jsem jemu neco dokazovala a jestli se mam do toho poustet znova s mladickem.... nechci, nechci porad nekomu dokazovat svoje kvality, i kdyz si uvedomuju, ze nemaji prilezitost je videt, tka proste uz nechci, i kdyz ty tendence mam.... U mladika me to mrzi, vim, ze mam vlastnosti, co on hleda, mam ty, co vetsinu chlapu odrazuji, ale jeho by to neodradilo... alespon si to myslim, jenze on zas nevi, ze ja jsem takova... prastena, ulitla, prilis vesela, prilis depresivni.... jako on. Jenze z jeho pohledu, z toho malo co vi, se mu musim zdat prilis konvencni... Jsem unavena, ale ne fyzicky. Ze vsech tech spolecenskych povinnosti, z rozhovoru, ktere nemaji zadny smer, ze vsech tech spolecenskych tlachu, ve kterych jsem tak dobra... Nechce se mi popisovat zadny zajimavy udalosti poslednich dni, i kdyz by to byly krasne tragikomicke pribehy. Jak kdyby stacilo, ze jsem si to musela odzit, natoz to jeste popisovat...
nevedet...
jestli si mam sve slabosti hyckat a nebo se jich zbavovat... jestli muzu verit svemu racionalnimu usudku... jestli si muzu dovolit byt zase silena... jestli kdyz se smeju, tak se skutecne smeju... co me jeste tesi a co uz ne... jestli moje planovane neplanovani vlastne neni planovani co chci... a co nechci... co si prat... ztracena
31.03.2010
zivot je plny prekvapeni
jeste porad ho ze sebe citim... vlastne vubec nevim, co se posledni dve hodiny delo... ale mam v byte priserny bordel, ktery jsem chtela uklidit... a ted na nej koukam a nevim, co mam delat... uklizet, jit spat... v hlave uplne vymeteno. je mi vsechno jedno. jen cista spokojenost. nektere zazitky jak kdyby byly jen proste proto, ze maji byt... nic pred tim, nic po nihc... proste jen ty dve hodiny. bezduvodne. ale presto mam pocit, ze presne tohle se melo stat, presne takhle... ja proste potrebuju tyhle nahle zalezitosti. neplanovane, impulzivni. jak kdyby me dobijely. zitrek neni dulezity. presto bude diky tomu lepsi.
30.03.2010
vlastne
uvedomuju si, ze se mam vlastne dobre. to vlastne je dulezite. protoze to znamena, ze neco neni, neco chybi. a ja se to snazim schovat sama pred sebou. prebarvit. prepsat, prezit. pamatuju si jak Pilot nesnasel pouzivani slov "vlastne" "proste" a dalsi... rikal, ze nemaji vyznam... jako clovek, jehoz materstina byla anglictina, tyhle slova uplne vytacela. pry nase neschopnost se jasne vyjadrit. ja jim rikala pomocna slovicka. a ted ty slova povazuju za schovky. aby zlehcily, zmenily vyznam. jeste porad jsem to nevzdala. jeste porad jsem naivni. jeste porad mam idealy. jeste porad mam nechut ke kompromisum. jeste porad verim. jeste porad si dokazu uzivat detaily vsednosti. jeste porad mam doma hrozny bordel. jeste porad jsem to ja, co pise porad stejne a trapi ji stejne veci. nuda, co :) teda, vlastne to takhle potrebuju, aby to nuda nebyla :)
29.03.2010
hloupe
postavit se ti celem... vyzyvat te pohledem... provokativne se usmat... a odejit.
**bez titulku**
ty pomale pohyby vlastniho tela... pevne stisknout rty... aby se nasledne roztahly do slastneho usklebku... zavrit oci... a nekontrolovana krec... otevrit oci... sten.... smich... a tlukot srdce, ktery slysim, ktery si uvedomuju... potrebuju CHCI bez podminek... zakousnout se do vlastni ruky... poteseni z bolesti... proste citit, cokoliv.
28.03.2010
ukolebavka
s prstiky v teple s myslenkama v propasti ve slepe ulicce sve vule se slzami uzamcenymi za vicky hledam mesic za okny na ktery jsem se divala poslednich par noci nez se ponorim do temnoty svych snu...
opakovat se
a tak jsem psala, zkousela psat... jemu... psala, mazala, psala, prepisovala... a vsechno mi to prislo tak hloupe a podlizave, tak moc jsem se touzila ho dotknout alespon pismeny... nic jsem neposlala... a dalsi den... jsem se porad bala hledat jeho pohled... otacim se k nemu zady, divam se do zeme... tak moc se bojim... videt v jeho pohledu ... NIC strach svazuje... bojim se, ze prijdu i o to malo, co mam... bojim se, ze prijdu o nadeji... bojim se i bojovat bojim se snazit se bojim se ze by to prilis bolelo... jenze ono to boli i tak. nezna me a ja nevim, jak mu ukazat, ze jsme tak stejni... A tak jako jini pred nim... ukazuje mi podobu meho strachu ve snech.
24.03.2010
bez hranic
Chci mu udelat radost, protoze vim, ze se trapi... chci ho privest na jine myslenky, potesit, dat mu darek... jenze kazdy svuj napad jen zavrhuju... premyslim, jak to udelat anonymne... psat mu pribehy... a posilat mu je na mejl... obcas mam pocit, ze bych mu mohla zkopirovat vetsinu pribehu tady... probiram se tim a nemuzu uverit tomu, kolik jsme toho kdysi napsala... a hlavne, jak malo jsem toho napsala minuly rok... Casto premyslim nad tim, proc uz nepisu... asi uz jsem nasla svuj zpusob, jak se s nekterymi vecmi vic srovnavat, jsem klidnejsi, nebezpecne klidnejsi... bojim se, jestli to neni castecna rezignace... jenze vetsinou jsem prilis unavena na to, abych se bv tom, v cem se hrabu pred spanim v myslenakch mela silu jeste sepsat a publikovat... Starnu, divam se do zrcadla a vidim to. citim to. je tak mlady...
1.12.2009
ekg podruhe
jakou nahodou narazim na svuj stary post.... a je to pet dni, co jsme na ekagecku byla podruhe. dalsi zakrok. zase pod narkozu. zase koukat do stropu a nad vama ti lide s rouskama...
27.11.2009
a co kdyz je to laska :)
Vlastne se mi libil od prvni chvile... pred roky... sympatie na prvni pohled, jak se smal, jak vtipkoval. Uz tehdy me vydesil jeho vek. ziskal si me, nadchnul me, ale porad to byly jen sympatie. Po 15 mesicich se vratil, ja se jen tesila, strasne tesila... a stacilo par setkani, abych zjistila, ze jsem mu propadla. Pokazdy me dostava, jak moc jsme stejni. Vzdy nevericne posloucham kazdou dalsi vec, ktera me v tom utvrzuje, kazdy dalsi film, ktery se mu libil a ja si v duchu rikam, ze me taky... s hudbou, ktera se mi zalibi a on se s ni za par dni vytasi jako se svoji novou oblibenou... a ja mlcim. kdzy rika, jak rad lezi na hole zemi... a ja se jen na nej divam a nic nerikam a vypavuju si ty momenty, kdy ja si leham na holou zem. Kdyz zjistim, ze spi s jednou nohou pokrcenou... a ja zavru oci. Tak moc chci jit k nemu bliz. Tak moc se chci dotknout jeho kuze.... Snim o nem, neni to sexualni, je to touha po spriznene dusi, touha se spolecne smat stejnym vecem, touha s nim kricet radosti... Kdyz se ptal, jestli se umime nadchnout... jak kdyby mi mluvil z duse, kdyz ja podobne otazky pokladam svym kolegum. Kdyz ho vidim sklesleho a mam hroznou chut ho rozveselit... a nic neudelam.... Je sasek, stejnej sasek pro druhy jako ja... ale ja vidim za tu masku, stejnou masku jakou mam i ja... Vsechny me pokusy s nim komunikovat mi prijdou tak neuveritelne trapne nesikovne.... Vyka mi. A ja jemu. Boli to. Byt ten vekovy rozdil naopak, nikdo by se nad tim vubec nepozastavil, ale takhle ... je to krute... Porad hledam jeho pohled, porad hledam jeho usmev patrici me.... nevidet ho par dni, tak se na nej tak tesim... Ciste soukrome si uzivam jen pouhou jeho blizkost. Pozoruju ho. Doufam, ze tajne. Vazim si ho. Obdivuju ho. Myslim na nej. Prilis casto. Dovolit si snit. Kdyz jsme byla s ex v kine, ptala jsem se ho, jestli je vubec schopnej se jeste blaznive zamilovat. Rikal, ze uz asi ne. A ja mu to verim. Vidim to na nem, Citim to z nej. Ale ja to porad jeste dokazu. pubertacky se zamilovat, platonicky a nestastne. Nestastne spis znamena, ze neopetovane. Protoze to starnuti prinasi jistou vyrovnanost, se kterou je clovek schopny prijmout nektere veci smirliveji a uzivat si i to malo, ktere muze mit... Vypravim o nem. Delam si srandu ze sve slabosti. Vystavuju ji pro pobaveni, abych zakryla tu skutecnou hodnotu. Zlehcuju to, ale zaroven si tuhle slabost hyckam... jak je prijemne tu ji mit. Jak jjednoducha radost to je ... jen se tesit... jen se na nej tesit... jak ej nekdy naplnujici se na nej jen usmat... chybi mi...
30.06.2009
kdyz se zveda vitr...
slysite hrmeni a citite jak je bourka kolem vas, jak prichazi... a je cim dal bliz... kezim na koberci jeho kancelare vedle nej.... dotykame se nohama.... a povidame si... o prisernych nesmyslech, ale snazie si povidat se... taha me za kalhotky... a ja stale nevim, jestli je mi to prijemne... stale nevim, jestli chci aby se priblizil... tak moc bych chtela vyzkouset se pritulit... tak moc bych chtela vedet, jak byhc se citila... bojim se, ze zjistim, mi to neni prijemny, bojim se, ze se budu chtit odtahnout... nechci ho ztratit... nehodime se k sobe... ale je mi s nim cim dal lip... je blazen, tak jako ja... libi se mi, kdyz na sebe cenime zuby... vyzva k boji... je to kamarad jako vsichni ostatni.
15.03.2009
Nan Goldin - od jinych...
"Samotný sex je jen jeden aspekt sexuální závislosti. Z postele se stává fórum, ve kterém se ruší či násobí problémy ve vztazích. Sex vychází ze způsobu komunikace založené na vzájemné důvěře, vydání se všanc a zranitelnosti, jež nemohou být vyjádřeny jiným způsobem. Ze sexu se stává mikrokosmos vztahu, bitevní pole nebo vymýcení ďábla" Opsano z popisku u fotky z výstavy Nan Goldin v Rudolfinu dne 27.2.1999
21.01.2009
inside
co asi tak mohl napsat na ten muj mejl... na ten muj vylev. vlastne uplne zbytecnej, melo mi by dopredu jasny, ze tim niceho nejenze nedosahnu, jenze proste uz se toho ve me nahromadilo hodne a potrebovala to honde. z ceho ho obvinuju, ze je jakej je, vedela jsem to... vim i, ze ho nezmenim, le vlastne sem se tim svym mejlem snazila, aby si uvedomil, jaky je.... k cemu, vis, ze on to nikdy nepripusti, protoze to vlastne nevidi, neciti.... a tak jsem ho tim vlastne odstrcila... bylo jasne, ze se stahne... protoze nestoji o zadne "drama" ... nasrat... T.s. ho nema rada, presto je jedna z mala, se kterou se o nem bavim... zeptala se me neco ve smyslu, kolik z toho, co v nem vidim, co tam citim, k nemu citim, v nem skutecne je a kolik z toho jsem do nej vlozila ja... svymi predstavami, sny ... precetla jsem si to a sla do vany a a vedela, ze potrebuju utechu... cas na Norske drevo... zase po dlouhe dobe jsem tu knihu vzal do ruky odnesla si ji sebou do koupelny. a pak s balzamem na vlasech jsem ji vzal do roku a cetla... sridave se divla na sve telo vycuhujici z vody plne peny... listovala ... v duchu mu odpovidala.... a sama uz nevedela, co je pravda a co je ma diplomacie ... po te, co se mi rozbil ten prastiricny pristroj, na kterem jsme poslouchla radio a obcas poustela cd jsem vetsinou v tichu, muj laptop moc dalsi program neni schopen rozchodit a ve chvili, kdy chci na nem poustet hudbu se pk muzu rozloucit alespon s prijatelnou pomalosti.... no proste od te doby vic pozoruju svuj byt, bile steny, zamrzla okn, svetlo na strope, pradlo na susaku... cim dla casteji usinam tak, ze koukam do tmy a pozoruju stiny meho bytu... moje nakupni horecka nabrala takovych rozmeru, ze uz bych za to mela zpatecni letenku za nim... a co mam, hromadu hadru a nakonec, kdyz vylitnu z baraku, tak v tricku, ve kterem jsem stravila noc a v dzinach, ktere uz nosim 4 tydny nonstop... nevim, jak si pomoct. jsem v ty svy ulite tak nechutne zalezla, ze to zavani zvlastni spokojenou lenosti. jenze nikde se clovek neschova sam pred sebou
|
